Hašek v románě   píše shodně ideově  jako  psal za první světové války v Rusku do tisku k vojákům-legionářům. Některé povídky z románu už Hašek uveřejnil pro legionáře v Rusku  během války. Hašek byl známý svou schopností se vyjadřovat, být vtipný a oslovit vojáky a proto hned byl zařazen mezi novináře. Jeho pozice ale nebyla jistá protože v Rusku tehdy proběhlo několik převratů moci a tak bojoval  osobně i v bitvě  u Zborova. Po celou dobu pokuď mohl tak pracoval ideologicky a redakčně se zápalem aby Rakousko-Uherská  a  německá armáda byly  poraženy. Hašek nechtěl mít na českém trůně Habsburka, píše o tom v časopise Čechoslovan  27.11. 1916. Zajímal se převážně o český ozbrojený odboj, českou protirakouskou  revoluci a mezi našimi vojáky-legionáři  psal a agitoval. Předjímat budoucí  vývoj  na frontách  tenkrát  nemohl nikdo, ale on si představoval jednoduché řešení, že ruská armáda zvítězí a přijde do Prahy. Za Rakousko-Uherska se říkalo že v Čechách  bude dobře až se kůň ruského kozáka napije z Vltavy.  Z této strany očekával pád Rakouska-Uherska kterému se říkalo   vězení národů. Byl samozřejmě svůj , věřil ve své schopnosti a nebál se. Byl i zavřený když prohlašoval  že i kdyby si strčil ruku do zadnice tak by dokázal velet armádě lépe než ruský štáb. Román o Švejkovi píše  stejně jak přemýšlel za války.

Rakouské mocnářství, papaláše,  příhody na frontě, vše trvale zesměšňuje úmyslně i pravdivě. Na frontě žil v armádě, ale v románu  se vyjadřuje pomocí  jediného vojáka a jeho kamarádů. Vychází z národní husitské tradice.“ Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte“. Toto je základ Švejkova myšlení.  Švejk  je sám a nemůže bojovat přímo  ale  stále se nějak mýlí, vše zamotává,  posouvá smysl řečí a rozkazů jinam. Dnešní řečí by se uvedlo že provozuje drobné sabotáže.  Když je heslo dne kappe a voják z Kolomyje si nevzpomíná a volá kafe, tak je Švejka slyšet jak volá všichni s esšálkama z vagónů ven. U soudu mu vytýkají že v jedné větě mluví o císaři pánu a současně i o krmiči dobytka. Jaroslav Hašek nenechává Švejka prohrát , bohužel román nestačil dopsat, asi by Švejk nakonec zvítězil a vrátil se z ruského zajetí jako autor románu a oslavil by svobodné Československo a porážku a rozpad Rakousko-Uherska. I malý a slabý může vzdorovat a nepokořit se, v celém románu není  stopa že by se Švejk bál nebo byl ustrašený ale je spíše chytrý a vynalézavý  a proto si hraje na hloupého aby ostatní oklamal. Nadporučík Lukáš mu přece říká“ Jen když to umíte Švejku správně  vysvětlit, tak dobře ,tak už jdi potvoro“. Nebo říká „buďme Češi já jsem také Čech ale nemusí to každý vědět“. Hašek měl asi nějaký vzor pro postavu  Švejka, potkal podobný osobitý typ vojáka. 

V popisu událostí v románu ale není napodobitelný, předvádí  nevídaný rozsah představivosti a vtipných řešení až do absurdna a přitom  se v knize řeší známé běžné životní problémy. Švejk  dostane na nádraží  v Táboře příkaz aby šel do Budějovic pěšky když nemá peníze na dráhu, ani doklady.  Ten ale nemá mapu a tak jde na západ a projde všechny okresy kolem města Písek protože se vyhýbá vesnicím a četnickým stanicím. Švejk, to je vítězství obyčejného člověka nad totalitou. Román je optimistický, zvítězí volnost, rovnost ,svoboda. Svoboda lidské duše. Tento problém se táhne  lidskými dějinami. Ani Hitler nechtěl mít Čecha na frontě, určil mu práci v továrně pod přísným dohledem gestapa.

Tomáš Syrovátka