Dnes a denně máme možnost z veřejných zdrojů získat informace o složitosti výuky a především výchovy žáků na základních školách. Ta hořkost pramení bohužel dnes ze vztahu mezi jednotlivými žáky a nebo, což je ještě horší, mezi žáky a učiteli.

Při mém rozhledu po okolních školách jsem zjistila, že jen těžko se hledá škola, kde neprobíhá šikana či nespravedlnost. Možná při mé naivní představě, že „škola je základ života“, mě děsí situace, kdy žáci soutěží mezi sebou, kdo z nich bude úspěšný a shodí toho nejslabšího ze schodů. Nebo mu v závěru vyučovací hodiny na hotový výkres vylijí vodu. A už vůbec nechci pokračovat v situacích, kde se projeví hrubost a násilí.

Na druhou stranu, pozice učitelů je v dnešní době nezáviděníhodná. Mnohdy si pak s mnohými situacemi sami neví rady. Jsou ale i případy, kdy samotní učitelé svoji autoritu tzv. zazdí a rodiče jen kroutí hlavou, co se to v té škole děje? Vždyť od pradávna je známo, že učitel by měl být vzorem pro své žáky. Problém nastává, když zoufalí a neprofesionální vyučující na své nezdravící žáky zabučí. Nemůžeme se pak divit, že místo pozdravu bučí celá třída. Dalším zajímavým momentem je, když si žákyně zapomene na tělocvik gumičku do vlasů, a celá třída jde za trest se učit do třídy. (Jakoby měly děti dostatek pohybu…). Tyto a další úsměvné případy pak završí i zjištění, že učitel nerespektuje posudky pedagogicko-psychologické poradny a tzv. „si jede po svém“. Takže žák dyslektik, dysgrafik má samé pětky z písemných projevů, přestože poradna doporučuje především hodnocení ústního projevu. Proč? Protože paní učitelka neznámkuje správné odpovědi žáka u tabule, ale pouze a výhradně známkuje donekonečna psané testy. Potom takový žák nemá nikdy žádnou šanci si známku opravit.

Tohle všechno se promítá a proplétá dál, do atmosféry v rodinách a dál do celé společnosti. Strašně bych si přála, aby se něco změnilo v porozumění, v trpělivosti, v ohleduplnosti a v lásce mezi lidmi, mezi učiteli a žáky, a především mezi dětmi. Vždyť právě u nich je počátek toho, jak bude vypadat život nás všech, jak bude vypadat naše společnost a soužití v ní.

Soňa Kuntová, Orlík nad Vltavou