Před dvaceti lety byl Vyšehrad svědkem neobvyklé podívané. Záhadolog Otomar Dvořák se zde psychotronickým zkoumáním snažil najít poklad. Místo k podobně pošetilým pokusům vybízí. Je totiž spjaté s našimi nejstaršími dějinami a točí se okolo něj nebývalé množství pověstí. Bylo by klidně možné dát mu nálepku nejmystičtější části metropole.

Zdejší legendy velmi dobře zná zakladatelka Stověžatých příběhů paní Eliška Furčáková, která nabízí tematické vycházky po metropoli. Většina z nich je už notně „profláklá“, třeba právě ta o Libuši a Přemyslu Oráčovi. Existují ovšem i takové, o kterých lidé moc nevědí. „Na vyšehradských hradbách by měl strašit velký černý pes,“ upozorňuje.

Letenské sady jsou vhodné pro všechny věkové kategorie.
Letenské sady: víno i demonstrace

Pod skálou se totiž podle pověsti kdysi dávno usadil Turek, který se kvůli lásce rozhodl konvertovat ke křesťanství. Probošta vyšehradské kapituly, jenž mu v tom pomáhal, ovšem jednoho dne ve vzteku nazval nevěřícím psem. „Když tato slova vyřkl, sám se proměnil ve dva až tři metry velkého černého psa,“ popisuje méně známou legendu Furčáková.

Většina pověstí je podle ní uzavřená nějakou radou, jak konkrétní strašidlo osvobodit, ale u této taková rada neexistuje.

Jen pro dospělé

Nad tunelem ve vyšehradské skále jsou ještě dnes k vidění zbytky strážní bašty neboli Libušiny lázně. O kněžně bylo známo, že měla velmi ráda muže, ale ti to s ní neměli vůbec jednoduché. „Libuše měla káď, ve které se koupala se svými sestrami nebo možná i dvorními dámami, a prý měla ta káď ve dně otvor. Díky němu vhazovala do Vltavy své milence, se kterými se chtěla rozejít,“ říká Furčáková.

Zmínky o lázni se objevují i v jiných pověstech, „takže je pravděpodobné, že tam opravdu byla. Tuto pověst ale říkám jen dospělým,“ ujišťuje Furčáková se smíchem.

Druhý díl věnovaný Vyšehradu najdete v Pražském deníku přesně za týden.

Rozsáhlé travnaté plochy v Riegrových sadech.
Riegrovy sady: kdysi v nich byly lázně i divadlo