V souvislosti se zahájením soudního procesu s bývalým poslancem TOP 09 Dominikem Ferim se chci zaměřit na to, co z nějakého důvodu není pro českou společnost dost zásadní, aby se to stalo námětem veřejného diskurzu. Média přinesla informace z univerzitního prostředí v Praze a Brně, kde někteří pedagogové za vstřícnost u zkoušek údajně od studentek vyžadovali sex. Kvůli obvinění z bossingu odešel z ČT dlouholetý šéf reportážní publicistiky Marek Wollner. Psychiatr Jan Cimický čelí trestnímu stíhání kvůli sexuálnímu obtěžování pacientek.

Společným jmenovatelem těchto případů je, že šlo o známé a vlivné muže. Svoje mimořádné postavení zřejmě zneužívali k nepřijatelnému chování. Mohlo jít o slovní projevy, vulgární a oplzlé nabídky nebo šikanu na pracovišti z pozice nadřízeného. Když zapátráte v paměti, možná mnohým z vás vytane na mysli situace, kdy se šéf či šéfová po vás vozili jen proto, že nad vámi měli nějakou moc. Bránili jste se? Nahlásili to někam? Probírali jste to veřejně?

Kateřina Perknerová
Vysoké školy chtějí od státu peníze. Co ale vracejí?

Ženám v Cimického kauze trvalo mnoho let, než promluvily. Impulzem bylo oznámení, že mu prezident Zeman chce předat státní vyznamenání. Proč se dívky ve Feriho případu neozvaly dříve? Odpověď je podle mě nasnadě.

Nedostávalo by se jim sluchu. Byly by označeny za ty, které provokovaly, eventuálně chtěly využít přidané hodnoty svého pohlaví k nějakým ziskům. Nevylučuji, že se to tak někdy odehrálo, ale obecně by mělo platit, že jakýkoliv nátlak z pozice moci, ať už jde o slávu, politiku, funkční postavení, nebo medicínu, je neakceptovatelný. A hodný veřejného odsudku.