„Kromě metodiků prevence je nezbytné zaměřit se i na takové pojmy, jako je školní klima a wellbeing.“ Týden uplynul od zprávy, která se na první přečtení zdála neuvěřitelná. Devatenáctiletý žák Středního odborného učiliště Ohradní v Praze 4 zavraždil mačetou svého učitele. Důvodem byla pětka při zkoušení.
Chlapec může za svůj čin dostat dvanáct až dvacet let natvrdo. Život pedagogovi (74) nevrátí nikdo. Co si s takovou hrůznou informací počít? Lze vůbec myšlenkovému zkratu provázenému aktem brutálního násilí předejít?

Ředitel učiliště Karel Dvořák uvedl, že s žákem Jaroslavem Ř. nikdy nebyly výchovné problémy a škola neporušila žádné bezpečnostní předpisy. Když si ale promítneme v hlavě několik dílů z televizního seriálu Ochránce, víme, že podobné sdělení neobstojí. Za holým konstatováním faktů je vždycky něco pod povrchem. Špatné vztahy v rodině, nesoulad mezi žáky a učiteli, nedostatečná komunikace, šikana. Agresivní útok se nedá omluvit, ale veřejnost by se měla pídit po tom, proč k němu došlo.
Česká školní inspekce například ve své zprávě z dubna 2020 označila za slabou stránku učiliště nesystematické a nedůsledné řízení činnosti výchovného poradce a školního metodika prevence ve vztahu k žákům ohroženým školní neúspěšností. Ve třídách evidentně chybějí školní psychologové. Podle šéfa resortu Petra Gazdíka (STAN) by jich bylo zapotřebí 700, ale i po spuštění operačního programu J. A. Komenský se jich podaří do sboroven dostat zhruba 400.

Zbývající musejí teprve vystudovat. Není proto od věci na přechodnou dobu uvažovat o podnětu předsedy spolku Pedagogická komora Radka Sárköziho, který navrhuje dát víc prostoru učitelům, kteří funkci metodiků prevence plní vlastně jen ve volném čase, protože jinak na plný úvazek učí. A pochopitelně je nezbytné zaměřit se i na takové pojmy, jako je školní klima a wellbeing.