Vladimír Menšík a Bohumil Šmída chodili při natáčení Nahé pastýřky na obědy do místní restaurace U Cvrků. Tu v polovině šedesátých let vedl Josef Urych. „Pamatuji si na ně. Filmaři tenkrát potřebovali půjčit koně, které jsem měl, protože to byl můj koníček, tak jsem jim vyhověl," vzpomíná osmdesátiletý Josef Urych na to, jak přispěl ke vzniku filmu. Ten viděl až po mnoha letech v televizi. „Do kina jsem se na něj nedostal."
Filmaři si Orlík pro Nahou pastýřku přejmenovali na Ronov a v případě volně navazujícího snímku Rakev ve snu viděti se z Ronova stal dokonce hotel. Oba filmy zná Jana Vlčková, kastelánka Orlíku. V době natáčení Nahé pastýřky jí bylo šest let. „Pamatuji si na Vladimíra Menšíka, jak jezdil autem veřejné bezpečnosti na nádvoří zámku," říká Jana Vlčková.
Nahou pastýřku, kterou promítala televize Prima, si nenechala ujít. „Z nostalgie se velmi ráda podívám hlavně na pasáže, ve kterých je zámek a jeho interiéry vidět," podotýká kastelánka.
Kulisy Orlíku využili filmaři zejména u prvního ze dvou filmů. Kromě nádvoří zámku je vidět část parku, budova dnešní lesní správy a několik místností včetně vybavení. Rytířský sál, ve kterém se odehrála vražda, doznal ale značných změn. „Filmaři si upravili krb podle svých potřeb. Býčí hlavy ani obraz vévodkyně, za kterým se odhaloval obraz Nahé pastýřky, návštěvníci rytířského sálu neuvidí. Místo obrazu je nad krbem rodový erb Schwarzenbergů z jednoho kusu lipového dřeva," popisuje Jana Vlčková.
Úprav doznala i Pušková chodba, ze které Vladimír Menšík volá kriminalisty. „V tom místě vlastně není nic. Filmaři přidali i keramické pojistky na zeď," říká kastelánka.
Restaurace, do které se chodí posilňovat malíř Maudra (Martin Růžek), však na zámku nenajdete vůbec. Původní byly pouze bílé židle a stolky na nádvoří. Dnes už je nádvoří osazeno novými lavičkami.
Pro film Rakev ve snu viděti využil štáb i Schwarzenberskou hrobku. „Natáčelo se ale pouze v exteriéru. Záběry uvnitř jsou zřejmě ze studia. To platí i pro další pokoje, mnohé z nich ve filmu nepoznávám, takže se muselo natáčet jinde," dodává Jana Vlčková.
Růženku na zámku vystřídal Karel Marx
Orlík nad Vltavou - Na rozdíl od hradu Zvíkova, který se objevil ve více než třech desítkách filmů a seriálů, je zámek Orlík spíše filmovou popelkou. Největší slávy si užil v polovině šedesátých let. Jako první přijel štáb filmu Alibi na vodě (1965), který využil zámek jako kulisu záběrů u vody. Během dalších tří let se pak na zámku natáčely filmy Nahá pastýřka a Rakve ve snu viděti. Ve všech třech se objevil Vladimír Menšík.
„V éře bakalářských příběhů tu také byli filmaři, vzpomínám si, že zaměstnanci zámku byli oblečeni jako komparzisté, to byla sedmdesátá nebo osmdesátá léta," říká kastelánka zámku Orlík Jana Vlčková.
Filmaři se na Orlík vrátili na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nejprve Juraj Jakubisko natočil na Orlíku televizní film Takmer ružový príbeh. Jednalo se o muzikálový příběh, ve kterém se realita střídá s pohádkou, v hlavní roli se objevila Dara Rolins.
V roce 1992 natáčel na zámku francouzský štáb televizní film Jenny Marx, la femme du diable, o životě Karla Marxe. Marek Vašut si zahrál pruského ministra vnitra.