Po dubnovém nástupu jste začala připravovat vzdělávací pořady pro žáky různého věku. Jak jste se vypořádala se všeobecně převládajícím názorem, že děti málo čtou?
Je sice pravda, že děti málo čtou a daleko více času tráví na počítačích a s mobily v rukách, ale na druhou stranu mám pocit, že neví, po jaké knize sáhnout. To je podle mě hlavní problém. Kolikrát si z knihovny přinesou nebo od někoho dostanou knížku, která je ale nebaví. Důležité je proto děti nasměrovat a ukázat jim cestu, jakou knihu by měly zvolit.

Na tom začínají všechny naše pořady, které v knihovně tvoříme jako tým. Mým cílem je vybrat pro děti takovou knihu, aby si pro ni přišly, zaujala je a bavila.

U které se to například podařilo?
Prvňáčci si přišli pro knihu Danda má hlad od Ivony Březinové. To jsem měla velkou radost. Také jsme měli v knihovně třeťáky a četli jsme knihu od Petry Braunové Nejhorší den v životě třeťáka Filipa. Musím říci, že děti velice bavila. Nikdo si ji sice zatím nepůjčil, protože je to kniha velice náročná, ale bylo to úžasné.

Zkoušíte na svých dětech programy a modely, které ukazujete i ostatním?
Snažím se. Je to trošku komplikované, protože mé děti se pak účastní besed, všechno jim nemůžu ukázat. Ale ráda to s nimi doma konzultuji.

Vzdělávací aktivity v knihovně máte na starosti už více než pět měsíců. Překvapilo vás tu něco?
Mile mě překvapil vstřícný přístup ředitelů a učitelů místních škol. Školy po programech rády sáhnou. Než skončil předchozí školní rok, měli jsme v knihovně asi sedm pořadů. Ta hlavní práce mě ale teprve čeká.

Co nejraději čtete vy? Jak jste prozradila, když jste vyhrála výběrové řízení, jste vášnivá čtenářka…
Nyní čtu psychologické knížky, ale nejvíc knížky pro děti do 18 let, abych si trošičku rozšířila obzor v této oblasti. Aktuálně je to knížka Dárce, která bude součástí pořadu pro osmé a deváté třídy. Je to kniha o budoucnosti, o tom, jak by mohl jednou vypadat náš svět, „naše společenství".

Když jsme u té budoucnosti: v čem vidíte poslání vaší funkce? Proč je důležité, aby knihovny či muzea měly pracovníka, který bude mít na starosti právě aktivity s dětmi?

Myslím, že je to nutnost. Pokud se knihovny a jiná centra nevydají tímto směrem, tak by mohly mít do budoucna i existenční problémy. Musíme si děti sami vychovávat, aby četly. Málokteré dítě je vychované z domova tak, že by mělo chodit do knihovny. Proto, když jsme měli pasování prvňáčků na čtenáře, jsme u jedné školy pozvali i rodiče. Bylo to fajn, rodičům se v knihovně velmi líbilo. Od té doby, musím říci, začali více chodit do knihovny.

Co je cílem ve vaší práci?

Přilákat děti do knihovny. Moje největší výzva je ta, že se snažím nacházet knížky, které dnešní generaci dětí nadchnou. Spousta knížek je už dneska přežitá. Na druhou stranu mnoho dnešních mladých autorů, o kterých se ani neví, píše úžasné knihy.
Myslím si, že pokud dítě dostane do ruky správnou knížku, přečte ji jedním dechem. 



Jak vypadá váš program, který děláte na míru věku dětí? Jaký je třeba pro třeťáky?
Naše programy jsou založeny na metodě kritického myšlení. Měly by být samozřejmě interaktivní. Na úvod se všichni představíme, což je dobrý začátek, každý promluví. Potom si zpravidla sedáme na koberec, kde seznámím děti s vybranou knihou a jejím autorem. Následuje čtení, během kterého děti plní různé úkoly, předvídají děj, sdílí své názory a zamýšlí se nad příběhem.

Jaké od nich máte zatím reakce?
Zatím jsem měla štěstí. Všechny knihy, které jsem vybrala, děti zaujaly. Druhákům jsem četla o síle přátelství a v případě třeťáků jsme četli příběh o chlapci, který ublíží své budoucí nevlastní pubertální sestře, která se k němu chovala ošklivě. Už to nemohl vydržet. Děti jenom seděly s otevřenou pusou a hltaly, jak příběh bude pokračovat.

Začal nový školní rok, ale i přes prázdniny knihovna nabídla pro děti zajímavý program, a to poprvé příměstský tábor…
Byl jeden týden od pondělí do pátku s kapacitou dvaceti dětí od šesti do deseti let věku.
V průběhu každého dne jsme měli na programu čtení, povídali jsme si o tom, jak se píše deník, co je to inzerát, hráli jsme spoustu zajímavých her, a to i v přírodě. Hlavním cílem byla výroba prázdninového deníku a doufáme, že příští rok v něm budou děti pokračovat. Byli bychom totiž rádi, kdyby se tábory staly tradicí.