Pepík to uměl vrchovatě. Měl rád lidi kolem sebe, radoval se s nimi ve chvílích šťastných, povzbuzoval je v dobách zlých, nezištně podporoval ty, kteří jeho pomoc potřebovali. Sloužil jiným a na sebe a své zdraví často zapomínal. A právě zdraví ho zradilo, uzavřelo jeho cestu ve věku nedožitých pětapadesáti let. Odešel uprostřed práce a mnoha plánů do budoucna. Ani se nestihl rozloučit s dětmi a vnoučaty, milovanou družkou Martou, ani s desítkami kamarádů, obchodních partnerů a dalších lidí, kteří si ho vážili jako úspěšného podnikatele, štědrého mecenáše kulturního a společenského života ve městě Písku a především jako dobrého člověka.

Josef Samec byl uložen do rodinného hrobu v Putimi vedle svých rodičů. Budeš nám, Pepíku, moc chybět!