Okénko do historie: Za kouření 
v autobuse i do vězení

O tom, že kouřit v autobusech se dnes nesmí, ví snad každé malé dítě, ale s tímto nešvarem museli kdysi bojovat už naši předkové.

Někteří obyvatelé Milevska, kteří v dobách první republiky používali k cestám po zdejším okolí, ale třeba i do Prahy autobusy Jihočeské automobilové společnosti (JAS), si stěžovali, že ve vozidlech se kouří. To se však ani tehdy už nesmělo a otázku kouření v autobusech upravovala vyhláška č. 107/1932. Tímto vládním nařízením bylo zakázáno kouření jak řidičům autobusů, tak i všem ostatním osobám, tedy průvodčímu a cestujícím.

Takové jednání tehdy mohl řešit milevský okresní úřad ve správním jednání, které počítalo s předvoláním svědků i pachatele a v případě prokázání skutku mohl být hříšník potrestán pokutou až 200 korun nebo i vězením až na 14 dnů. Přitom vězení nemuselo nutně následovat jen v případě nedobytnosti pokuty, úředníci mohli kuřáka poslat za mříže třeba hned. Zajímavé také je, že v autobusech nemusela nikde viset tabulka o zákazu kouření.

Jak uvádí zmíněná vyhláška, „každý jest povinen zákaz ten znáti". Na dodržování zákazu kouření měl v autobusech dohlížet průvodčí.

VLADIMÍR ŠIDENDELÁŘ, MILEVSKÉ MUZEUM