VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mám obavu, že členem domácnosti už se možná stal i roj divokých včel

Písek - Jak název rubriky napovídá, ti, kteří se v ní objevují, si otázky předávají jako štafetový kolík. Dnes na otázky písecké profesionální fotografky Jany Pecholtové odpovídá veterinář a nadšený cyklista Jan Bicek.

5.6.2012
SDÍLEJ:

Veterinář Jan Bicek je nadšeným cyklistouFoto: Archiv Jana Bicka

Čím jste chtěl být jako malý a proč jste se nakonec rozhodl právě pro veterinu?

V dětství jsem vždy toužil stát se popelářem. Fascinoval mě kontrast mezi hrubou silou a jadrnými výrazy statných mužů a harmonií nonšalantních krouživých pohybů, kterými dokážou roztančit popelnici po ulici a neomylně ji nasměrovat do lůna popelářského vozu. Oceňoval jsem i nacvičený pohyb pákou, kterým dokážou vyklepat odpad přilepený na dno nádoby a nikterak mě nezneklidňoval ani zápach tlející organické hmoty, který zůstával v naší ulici ještě chvilku poté, kdy oranžový kolos zmizel za rohem.

Když jsem se letos v únoru při ranním venčení našeho psa setkal před brankou se svými dětskými hrdiny a teploměr ukazoval 27 stupňů pod nulou, ocenil jsem fakt, že jsem důsledně nešel za svým dětským snem a po vzoru svého otce jsem se stal veterinárním lékařem.

Jaké nejexotičtější zvíře jste kdy léčil? Stala se vám v ordinaci nějaká veselá historka?

Nejexotičtějším zvířetem byl muž kolem čtyřicítky, který trpěl svědivými pupínky na rukou v oblasti ramen, a mastička, kterou mu jeho dermatolog bez jakékoliv diagnostiky předepsal, nezabírala. Ztratil tedy důvěru v humánní medicínu a vypravil se k veterináři. Po prvním neúspěšném pokusu o odeslání zpět do rukou humánního dermatologa jsme provedli pro klid duše alespoň kožní seškrab a mikroskopické vyšetření. Seškrab byl negativní, což pána uklidnilo a rozhodl se pokračovat v mazání mastičkou.

Až na tuto výjimku se věnuji výhradně chorobám psů a koček, a to jen některým odvětvím medicíny. Pro adekvátní výkon našeho povolání je nezbytná specializace, a proto péči o exotické druhy přenechávám kolegyni, která se jim věnuje. Kdo tvrdí, že zvládá vše, je diletant a snižuje již tak notně pošramocenou pověst naší profese.

Veselé historky se stávají spíše mým kolegům, to byste se musela zeptat jich. Já jsem spíše hloubavé, lehce melancholické povahy a pokus o vtip buď nepoznám, nebo začnu pátrat po jeho racionálním základu.

Máte doma vlastní mazlíčky?

Doma máme s přítelkyní psa Pardyho, což je rhodézský ridgeback, dále dvojici koček Cvrčka a Kordulku oba jsou bývalí těžcí pacienti, přinesení v útlém věku na eutanázii, s jejichž majiteli jsme se dohodli, že se na vlastní náklady pokusíme o opravu a v případě úspěchu i umístění. Omlouvám se za technickou terminologii, ale vzhledem ke stupni rozlámanosti jejich končetin to byla opravdu generální oprava. Dále jsou členy naší domácnosti tři želvy jedna vodní a dvě suchozemské, a nyní přechodně i tři šneci rodu Achatina, které má u nás na výchově můj kolega z cyklistického týmu Marek Kunc z Kolína. Mám také obavu, že se členem naší domácnosti letos stal roj divokých včel, které velmi často pozoruji v okolí kůlny.

Existuje u veterinářů také fóbie z pavouků, hadů nebo jiných zvířátek, tak jako u běžných smrtelníků?

Tyto fobie samozřejmě u veterinářů také existují, mně konkrétně kromě muších larev valících se z kontaminované rány nevadí žádní zástupci fauny. Trpím však fobií z představitelů současného establishmentu, který nad námi roztahuje svá kontrolní chapadla, tvrdí nám, že je nezbytné chovat se normálně, co nejvíc pracovat a následně také co nejvíce konzumovat, nejlépe v nových monstrózních halách a supermarketech plných identického zboží a identických lidí, tankovat benzín do svých aut a zkrášlovat si prostředí betonem. Co vyčnívá, zastřihnout.

Přiznávám se, že odolat je těžké, doufám, že nikoliv nemožné. Potkávám stále častěji lidi, kteří o podobných problémech přemýšlejí a konstruují si v hlavě mechanismus změny systému. Současné zřízení podobné normalizaci upozorňuji, že mi vzhledem k věku chybí dostatečná délka prožití tohoto období pro utvoření vlastního smysluplného závěru není dle mého názoru dlouhodobě udržitelné.

Navzdory svému hendikepu prý předcvičujete spinning, jste hodně sportovně založený?

Mým hendikepem je nádorové onemocnění kosti, které nebylo zavčas rozeznáno a vedlo k amputaci nohy a následným komplikacím ve formě metastáz. Chybění nohy nepovažuji za hendikep, spíše tu progresi choroby, která mi straší v hlavě, obrušuje city, potlačuje emoce a ztěžuje objevování krás pozemského světa. Navzdory tomuto duševnímu oblouznění mohu vést kursy spinningu. Mohu jezdit na kole, na běžkách, chodit po horách a s trochou sebezapření i běhat. Sportu se věnuji opravdu hodně, převážně silniční cyklistice. V loňském roce jsem se stal mistrem republiky v tomto sportu, víceméně náhodou, protože chyběl náš fenomenální cyklista, mnohonásobný medailista z mistrovství světa i paralympijských her, můj kamarád Jirka Ježek.

Já se však účastním hlavně soutěží „normálních", zdravých cyklistů jako například Jihočeské amatérské ligy či silničních maratonů. A když na Králi Šumavy ze 700 startujících 670 porazím, tak jsem spokojený. Předloni jsem běžel Jizerskou padesátku, ale plácání v rozmydlené stopě ve mně příliš pozitivních zážitků nezanechalo. Rád vzpomínám na občerstvovací stanici na Smědavě, kde se podával teplý čaj a takové příjemné dívky tam měly pod pultem i rum, do cíle to už bylo asi jen 20 kilometrů, na dvoutisící místo jsem ztrácel dvě minuty a zdálo se, že i plískanice je v tu chvíli o něco menší.

Co považujete za svůj největší životní úspěch?

Mým největším životním úspěchem je fakt, že jsem se dokázal smířit s lidmi, u nichž jsem to nepovažoval za pravděpodobné a dokázal jsem v sobě nalézt schopnost odpouštět, což i mě samotného velice překvapilo. Následně mi však tato schopnost přinesla velké množství pozitivních zážitků a libých pocitů, osvobodila mě z jakéhosi osobního vězení a otevřela mi svět nekonečné duševní svobody.

I když ty předchozí věty zní jako klišé nejtěžšího kalibru, nevzpomínám si, že bych měl někdy pozitivnější náhled a jasnější mysl než v momentě, kdy se mi tento svět otevřel. A tím, že člověk pořád dokola přesvědčuje sebe sama o tom, že zloba vůči jinému, závist či dokonce nenávist je solí do vlastních ran, mi postupně umožňuje ty rány zahojit.

Harmonie v mém životě by nastala ve chvíli, kdyby podobně smýšleli i ti, kterým jsem ublížil, poškodil je či ranil, ať již nevědomky nebo svým mnohdy diskutabilním rozhodováním. Nemluvím teď vůbec o výkonu povolání, v tomto směru se občasné chyby bohužel nevyvarujeme. Mám na mysli osobní život, kariérní vazby a vztahy

Autor: Redakce

5.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Milevsko. Ilustrační foto

Budovu staré radnice čeká celková rekonstrukce

Policie - ilustrační snímek

Písečtí policisté hledají svědky dopravních nehod

Nevězice oslavily Vánoce v létě

Nevězice /PŘÍSPĚVEK ČTENÁŘE/ – Již podesáté se sešli lidé z Nevězic a okolív sobotu k posezení nazvanému Štědrý večer, aby se rozloučili s létem, pobavili se, pojedli vynikající bramborový salát se smaženou rybou připravený Lucií Ermisovou s kolektivem.

Sběrné místo kabelkového veletrhu ve Vlastci

Vlastec - Poprvé se letos díky starostce Janě Pišingerové zapojilo sběrné místo také na Obecním úřadě ve Vlastci.

Výstava květin přinese tisíce originálních vazeb

Čimelice – Padesát aranžovaných expozic v upravených sklenících a fóliovnících nabídne letošní 32. ročník vyhlášené výstavy květin v areálu zahradnictví Zámecká zahrada v Čimelicích, která se uskuteční od čtvrtka 24. do neděle 27. srpna.

Duby u rybníka Beran potřebují ošetřit

Písek – Začátkem příštího týdne začne odborná firma se zdravotní údržbou stromů vedle komunikace vedoucí od rybníka Beran k zahrádkářské kolonii Vohybal. Řidiči by tady měli jet opatrně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení