Město udělilo od roku 1831 čestné občanství více než devíti desítkám osob. S tímto institutem skončilo před čtyřiceti lety, ale čas od času se objeví spory, zda ten či onen si poctu zaslouží. V současnosti se nejvíce diskutuje o československém prezidentu Klementu Gottwaldovi.

V uplynulém týdnu radní projednávali podnět podaný bývalou starostkou Věnceslavou Skřivánkovou. Navrhla ze seznamu čestných občanů města vyškrtnut právě Klementa Gottwalda. „Je to pro jeho neblahou účast na poválečné politice československého státu po roce 1948 včetně schvalování justičních vražd a podobně," zdůraznila mimo jiné Věnceslava Skřivánková.

Již předtím se návrhem zabývala letopisecká komise rady a po dlouhé diskuzi se rozhodla odebrání četného občanství nedoporučit ani Gottwaldovi a ani žádnému dalšímu v tomto seznamu. Komise jmenování považuje za doklad doby, ve které bylo učiněno. „Naši předkové považovali ve své době za nutné jim takto projevit úctu, ať to již bylo z jakýchkoliv důvodů, a ptám se tedy, zda vůbec máme právo tento jejich úmysl měnit. A i kdybychom to udělali, ten akt nesmažeme," uvedl Jiří Prášek, předseda letopisecké komise.

Jiný názor má místostarosta Josef Knot. „Osobně nelibě nesu, pokud má být čestným občanem našeho města někdo, kdo má na rukou krev nevinných obětí," myslí si Josef Knot.

O škrtání v seznamu čestných občanů se na jednání rady dlouho diskutovalo, žádné z navrhovaných usnesení však nezískalo potřebný počet hlasů. Návrhem se bude zabývat zastupitelstvo města na řádném zasedání v měsíci září. 

Čestné občanství se udělovalo za zásluhy i ze servilnosti

Ve městě se nyní hodně debatuje nad některými spornými jmény, která v minulosti získala čestné občanství města. Případem se zabývala i letopisecká komise, která nedoporučila radě, resp. zastupitelstvu města odejmout čestné občanství Klementu Gottwaldovi.

NÁZORY
Čestná občanství odráží dobu, kdy byla udělena. Podobné je to ale například i se jmény ulic. Jenže ta jsou přeci jen víc na očích. Nedovedu si představit, že bych chtěl mít v občance trvalé bydliště ulice Gottwaldova, či dokonce Stalinova. Osobně proto nelibě nesu, pokud má být čestným občanem našeho města někdo, kdo má na rukou krev nevinných obětí.
A to přeci není o tom, že se doba změnila a oba soudruzi se nám už nehodí do krámu. Člověk, který neváhá potlačovat práva a svobody, neváhá posílat nevinné na smrt, je přeci zavrženíhodný v každé době. Jen ne vždy lidé mají tu odvahu věci správně pojmenovat. Že ale Gottwald i Stalin spáchali zlé skutky, se přeci vědělo už i v minulé době, proč by jinak přišlo Pražské jaro nebo Chruščovova kritika stalinského kultu?
Josef Knot, zastupitel za TOP 09


Město Písek nemá žádný oficiální seznam, kam by tyto osobnosti zapisovalo, a tak se řídím jen neúplným soupisem, který kdysi dávno vypracoval jeden pracovník radnice a já ho pro svou potřebu jen doplňoval, pokud jsem na nějaké jméno narazil v archivních materiálech či dobových novinách.
Absence oficiálního seznamu je také jeden z důvodů, proč považuji za zbytečné jakékoliv jméno – byť s mnoha z nich nesouhlasím (nejen s diskutovaným Gottwaldem a Stalinem) z „ rodiny" čestných občanů vyškrtávat.
Naši předkové považovali ve své době za nutné jim takto projevit úctu, ať to již bylo z jakýchkoliv důvodů, a ptám se tedy, zda vůbec máme právo tento jejich úmysl měnit. A i kdybychom to udělali, ten akt nesmažeme. S dějinami můžeme udělat cokoliv, jen utéct před nimi nejde.
Zajímavé je, že představitelé totalitních režimů, myslím tím nacismus a komunismus, měli velké ideologické problémy se jmény jako Tomáš G. Masaryk, Alois Rašín, František Palacký a jiní, ale čestných občanství v Písku je nezbavili.
Tím je úsměvnější, že bychom nyní – navíc čtvrt století po změně politického systému! – měli opravit dějiny města k našemu obrazu, zkrátka aby se nám více líbil. 
Jiří Prášek, ředitel Prácheňského muzea v Písku a předseda letopisecké komise rady města Písku

Z HISTORIE
V Písku, ostatně stejně jako jinde, udělovali čestné občanství za zásluhy o město, ale často také ze servilnosti. A tak mezi oceněnými ještě za monarchie nacházíme oblíbené hejtmany (Schrenk, Miltner), osoby spojené s místními lesy (Pöschko, Grégr, Burket), římskokatolické biskupy (Jirsík, Říha), místní politiky či činovníky (Schurda, Zikmund, Procházka, Michl).

Daleko největší počet je aristokratů, mnozí s naprosto minimálními či nijakými zásluhami o město (šest knížat ze Schwarzenberku, kníže Lobkowic, kníže Fürstenberk, kníže Harrach, hrabě Belcredi, hrabě Clam-Martinic, hrabě Kolowrat-Krakovský, hrabě Nostic, hrabě Thun-Hohenstein, hrabě Buquoi-Lonqueval, hrabě Schönborn, hrabě Černín, hrabě Chotek, hrabě Hohenwart, baron Hildprant). Mezi jmény naštěstí nacházíme i místní zasloužilé osobnosti například Heyduka, Sedláčka, Ningera, Matznera, Ševčíka).

Po vzniku republiky byli čestným občanstvím poctěni muži, kteří se o nové státní zřízení zasloužili (Masaryk, Beneš, Scheiner, Zahradník, Kalina, Habermann, Staněk, Klofáč, Kramář, Rašín).

V roce 1938 přibyl k politikům Hodža, ale jeho čestné občanství stejně jako Beneše nařídili zrušit Němci. Po válce bylo vráceno jen Benešovi. To byly také jediné dva případy odejmutí čestného občanství (totalitním – nacistickým režimem, jeden byl napraven v roce 1945.

Po válce se plénum Místního národního výboru v Písku usneslo, že přijede-li do města oficiálně člen vlády, získá automaticky čestné občanství. A tak byli „podarování" ministři Zmrhal, Jankovcová, Šlechta, Nejedlý a Kopecký.

Problémy měli Písečtí s čestným občanstvím pro prezidenta Gottwalda. 23. listopadu 1948, v den jeho jmenin a 52. narozenin zároveň, se sešlo slavnostní plenární zasedání MNV, které jmenovalo oslavence čestným občanem. Ihned po zasedání byl prezident telegraficky informován o tomto aktu. Prezident prostřednictvím přednosty politického odboru své kanceláře poděkoval, ale podotkl, že je třeba dodržet jistý postup, který platil od roku 1935.

Obec se sice může svobodně rozhodnout, zda chce prezidentovi udělit čestné občanství, musí však prezidenta požádat, aby toto občanství přijal. Děje se tak prostřednictvím okresního národního výboru, který tuto žádost postoupí ministerstvu vnitra k vyřízení. Písečtí postup dodrželi a 11. února 1949 došla zpráva, že pan prezident občanství s potěšením přijímá. Byl vyhotoven diplom, který písecká delegace vezla na Hrad, ale přijal je pouze přednosta kanceláře. Prezident za poctu pak poděkoval do Písku osobním dopisem 6. května.
Ve výčtu následovala ještě jména Stalina, Zápotockého, Erbana a sovětských osvoboditelů z roku 1945 Bogdanova a Ivanova. Vrcholem servilnosti byl ovšem A. M. Majorov, velitel Střední skupiny sovětských vojsk, jmenovaný v roce 1970! Naštěstí se objevují i jména osobností s píseckým původem či výrazným vztahem k městu: Šrámek, Beneš, Srnka, Krška, Rybák a posledním čestným občanem je z roku 1975 T. Trávníček,. Od té doby se, pokud vím, žádné nové jméno neobjevilo.

(Redakčně kráceno)
Jiří Prášek