„Od našich prvních objevů uplynula poměrně krátká doba na to, abychom měli v tomto směru zase nějaké převratné zjištění," mírní přílišný optimismus Daniel Růžek, jeden z organizátorů konference, vedoucí laboratoře arbovirologie v Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR a pracovník Výzkumného ústavu veterinárního lékařství. „Na problematice ale velmi intenzivně pracujeme. Kolegové v Praze připravují další kandidátní molekuly na testování," přibližuje aktuální dění v laboratořích.

Tomu ale předcházel náročný výzkum. „Primárně vycházel z našeho dlouhodobého zaměření na klíšťovou encefalitidu. Tu zkoumáme z nejrůznějších aspektů, zajímá nás, jakým způsobem se virus dostává do mozku, co tam dělá, ale i to, jakým způsobem poměrně nebezpečnou a závažnou nákazu léčit. Už před pár lety jsme navázali plodnou spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie AV. Spustili jsme první testování nějakých kandidátních látek a k našemu velkému překvapení už v prvním souboru se některé látky ukázaly jako aktivní a vysoce účinné," líčí virolog.

PŘÍBUZNÉ VIRY
„To nás nabudilo a rozhodli jsme se pokračovat více do hloubky. Přišly nám další látky, některé fungovaly, jiné ne. Ty úspěšné začali chemici vylepšovat, zaměřili se například na zvýšení jejich stability, na to, aby snáze pronikaly do nakažených buněk," popisuje další fáze výzkumu, jehož středobodem byl virus klíšťové encefalitidy. „Pak přišla epidemie viru zika a my jsme si říkali, že oba ty viry jsou si poměrně blízce příbuzné, tak by ty látky účinné na klíšťovou encefalitidu mohly fungovat i na ziku. V několika případech se nám to i potvrdilo, některé z testovaných látek skutečně mají širší efekt, to znamená fungují na oba viry," vysvětluje.
Hledání optimální látky, která by jednou mohla sloužit pro výrobu léků, je složitý proces. „Testování začíná u buněčných kultur. Ty nakazíme virem, ten se v buňkách začne množit a poškozovat je, až třeba buňky začnou hynout. My přidáme nějakou tu kandidátní látku a sledujeme, jestli infekci zastaví, jestli zabrání poškození buňky, množení viru. Jakmile se ukáže, že daná látka takový nějaký efekt má, provádí se další testy, kdy se zkouší například různé koncentrace. Pokud látka vykazuje slibné účinky, pokročí se k laboratorním zvířatům."

IDEÁLNÍ MODEL? MYŠ
I v této fázi tým mladých vědců pozoroval nadějné výsledky. „V případě klíšťové encefalitidy je ideálním modelem laboratorní myš, u které se po infekci rozvíjejí podobné příznaky jak u člověka. Myš se nakazí, podává se jí kandidátní látka a měří se celé řady parametrů, třeba změny tělesné hmotnosti, teploty. V pozdější fázi pak neléčené myši začnou vykazovat příznaky neuroinfekce a nakonec hynou, zatímco u léčených jedinců, pokud léčba zabírá, se příznaky buď neobjevují nebo záhy odezní a myši přežívají. Právě u nejslibnější testované látky, kterou v tuto chvíli máme, dokážeme docílit šedesátiprocentního přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy, zatímco v kontrolních vzorcích neléčených myší je stoprocentní úmrtnost," přibližuje Daniel Růžek dosavadní zjištění.

DLOUHÁ CESTA K LÉKU
Zda povedou až ke vzniku účinného léku, je ale velmi předčasné odhadovat.
„Když objevíte úplně novou látku, o které se nic neví, a ta má nějaký slibný účinek jak v buněčných kulturách tak u laboratorních zvířat, následuje několik fází velmi náročného klinického testování. Velmi nízké procento látek, které dobře fungují na buňkách a myších, pokročí do těchto fází. A samotné klinické testování je běh na velmi dlouhou trať, může trvat až 15 let. Je to také velmi nákladné, odhaduje se, že zavedení nového léčiva na trh může stát až dvě miliardy dolarů. Proto, pokud je nějaká látka skutečně velmi slibná, ujme se toho většinou farmaceutická společnost a investuje do klinického testování prostředky," naznačuje vědec obvyklý scénář. K signálům, že jihočeští vědci mohou být na dobré cestě, svědčí fakt, že o výsledky jejich výzkumu se už některé farmaceutické firmy zajímaly.