Právě při dovolených začala Lucie Kohoutová přicházet na chuť šumavské kuchyni, objevovat recepty, které se předávaly z generace na generaci, ale i ty, které už v paměti místních nezůstaly a musela po nich pracně pátrat.

Kde všude sbíráte recepty, které jste vydala i knižně?
Dost často jsem lidi doslova otravovala, přemlouvala, aby řekli kamarádce, postupně mi ale začali lidé posílat recepty i sami.

Všimla jsem si, že si recepty ale i sama upravujete. Proč?
Snažím se, aby v receptech bylo zachováno co nejvíce původních surovin. Chápu ale, že některé suroviny už nejsou tak dostupné, nebo se doma už ani nedělají, jako je třeba přepuštěné máslo. Lidé z města nemají třeba přístup ke kozímu mléku a podobně. U některých receptů jsem zase musela přepočítávat gramáže, protože se v receptu počítalo s tím, že se přidá trochu toho, přilije trochu tamtoho. Takže jsem začala přepočítávat. Dříve se taky vařilo na kamnech se dřevem a sporáky fungují jinak. Upravuji ale jen to nejnutnější.

Každý recept nejprve testujete na své rodině?
Všechno testuji. Pravda je, že mi rodina sní všechno, půlka rodiny houby jí, půlka je nemusí. Ale nestalo se mi asi zatím, že by mi u něčeho řekli, že jim to vyloženě nechutnalo. Stává se ale, že mi přijde třeba omáčka trochu jalová a příště ji dochutím nebo mi přijde něco hodně suché, takže si pak pro sebe recept upravím. Ale že bych dělala podle receptu, kde by se to nedalo sníst, to se mi ještě nestalo.

Je nějaká surovina, která je pro Šumavu opravdu typická a v receptech převládá?
Přímo pro tuto oblast to jsou brambory, uzené a zelí. Hodně druhů knedlíků, ale zase z brambor. Hovězí tady bylo hodně sporadicky, to spíše na Volarsku, skopové také tolik ne, tady šlo vždycky vepřové na všechny způsoby. Zelí tady bylo hodně zastoupené i proto, že to tu byl nejjednodušší přísun vitamínu C. Každá rodina měla naložené zelí a z něj čerpala po celou zimu. Brambory zase zasytily. Byly levné, protože tohle byla dost chudá oblast.

Co je ale s podivem, že ryby Šumaváci téměř nejedli, až v době, kdy začalo pstruhařství, tak je zařazovali. Ani houby na jídelníčku moc nebyly, ale ty zase proto, že se prodávaly. Stejně jako třeba husy, které se chovaly ve velkém a hnaly do Bavor, aby byly peníze zase na brambory (smích).

A co sladká kuchyně?
Pokud budu brát přímo tuto oblast, jako je Zdíkovsko, tak zase třeba brambory, které se dávaly i do kynutého těsta. Hodně vdolky, jak suché, tak i zdobné a koláče. Tady se ale koláč říkalo třeba i šátečkům. Časem sem přišly i hnětýnky. Hodně se tu používal perník a povidla, z dražších surovin mák a tvaroh.

Co máte ráda přímo vy?
Já miluji různé masové rolády, uzené maso nebo třeba ze Stach je výborný recept na Stachovácký řízek.