Dodal, že je to možná paradoxní, ale v době internetu a záplavy informací už věří jen tomu, co může poznat sám. „Dalším záměrem bylo zjistit postup pomoci charitativních organizací a církví v daných regionech, tak aby byla i Církev československá husitská skutečně připravena nabídnout relevantní pomoc. To, co jsem bohužel zjistil, je fakt, že současná pomoc je více méně neorganizovaná, chaotická  a tím pádem málo účinná," vysvětlil. Lidem na cestě podle něj nechybělo ani tolik jídlo, stany a hygienické pomůcky, ale spíše informace. „Mezi uprchlíky se šířilo mnoho fám a dezinformací, stejně tak jako se šíří mezi obyvateli České republiky o nich," upřesnil Filip Štojdl.

Většina lidí, které oslovil mluvilo celkem slušnou angličtinou. „Z jejich vyprávění bylo jasně cítit, že opravdu utíkají před jistou smrtí. Taková motivace je mnohem silnější, než žiletkový plot, zima a únava z dlouhé cesty. Mluvil jsem s rodinami, které cestovaly i se starými lidmi či malými dětmi, s nemocnými  a handicapovanými," dodal.

Biskup Církve československé husitské (CČSH) Filip Štojdl si přímo na místě ověřil,  jak moc nepravd, polopravd a fám koluje v naší republice o uprchlících. „Mladých mužů s iphonem tam byla jen hrstka, většina uprchlíků vzpomínala na staré dobré časy prezidenta Asada a bála se Islámského státu. Plýtvání potravinami, o kterém se také mluví, bylo v podstatě vždycky způsobeno právě nekoordinovanou humanitární pomocí. Například na hranicích s Rakouskem bylo k dispozici téměř neomezené množství jídla, ale velmi málo čistých teplých dek a spacáků," vysvětlil Filip Štojdl.

Poznámky některých lidí, kteří se obávají toho, že by mohlo být mezi uprchlíky hodně bojovníků Islámu, hodnotí objektivně. „Naprosto se nedivím tomu, že Češi obecně zastávají spíše zdrženlivý či odmítavý postoj. Vzhledem k množství značně zkreslených informací a absenci faktických údajů je takový strach v podstatě pochopitelný. Pokud se na problematiku podíváte blíž, tak zjistíte, že vše je prostě jinak. Zaprvé v České republice, ale i v celé EU se momentálně soustředí pozornost na následky a nikoliv na příčiny. Zadruhé zde řešíme     v podstatě ještě takzvanou  první vlnu uprchlíků a nikoliv potencionálních padesát milionů imigrantů, kteří v budoucích letech mohou na hranice EU dorazit. Zatřetí je fakt, že mezi současnými uprchlíky mohou být skrytí bojovníci Islámského státu či jiní islámští fundamentalisté. V tomto ohledu ale máme přece bezpečnostní složky státu, pro které nemůže být naprosto žádný problém takové lidi odhalit. Ti lidé se nějak pohybují, a v provizorních táborech je možné tyto lidi identifikovat. Začtvrté je zapotřebí soustředit naší pozornost na činy, které v rámci zahraničních misí koná i ČR. Například ty, které vyplývají z postupu Severoatlantické aliance. Dalšími body by mělo být, aby si Evropa jasně definovala své základní pilíře. Tím myslím, aby neodstraňovala kříže ze škol, betlémy z náměstí, a jasně řekla, že stojí na křesťanských základech, které musí každý příchozí do Evropy vzít na vědomí. Budeme-li mít vědomí jasné identity, pak nás nemůže žádný Islám strašit ze spaní," konstatoval Filip Štojdl.

Plzeňská diecéze je podle něj připravena  pomoc uprchlíkům na Písecku poskytnout. „V naší databázi registrujeme nabídky konkrétních farností i jednotlivých lidí, kteří nabízejí jak možnost bezplatného ubytování, tak i hmotnou, sociální či další pomoc. Na druhé straně je třeba říci, že takovou pomoc můžeme poskytnout pouze těm cizincům, kterým ČR  již poskytla azyl. V tuto chvíli jsme připraveni nabídnout naši pomoc především syrským křesťanům prchajícím před Islámským státem, kteří ovládají alespoň částečně angličtinu," vysvětlil.

Myslí si, že proces integrace uprchlíků nebude v EU dobrý. „Nebyli jsme připraveni na příliv uprchlíků z této první vlny, a stejně tak nejsme připraveni na dlouhodobou či trvalou integraci těchto lidí. Můj názor je takový, že je zapotřebí těmto lidem pomoci, dát jim jídlo, zdravotnickou péči, ubytovat je, ale zároveň   s tím pomoci s vyřešením konfliktu na Blízkém východě, investovat do obnovy infrastruktury v tamních zemích a většině uprchlíků pomoci s návratem domů. Konečně to bylo i přání většiny lidí, se kterými jsem mluvil," upřesnil Filip Štojdl.

Pro ČR podle něj  nemůže být problém postarat se o několik tisíc lidí. „V devadesátých letech jsme to zvládli, a zvládneme to samozřejmě i teď. Byl bych rád, aby se ministři evropských zemí přestali bavit o kvótách, a začali jednat o konkrétním řešení situace na Blízkém východě. V tomto ohledu je tragédií, že obzor našich politiků končí tam, kde končí jejich volební období. Tudíž tady není prostor na nějaké dlouhodobější řešení, které by zabránilo mnohem větší uprchlické krizi. Evropa, včetně naší země, si o tuto situaci koledovala už hodně dlouho," dodal.

Minimum, které podle něj mohou čeští politici udělat, je přinášet relevantní faktické informace, přestat šířit paniku a chaos, přestat si budovat kariéru na strachu, a začít věci řešit tak, jak se mají.

Elim pomůže lidem, kteří se octnou v těžké životní situaci

Písek –  V církevním společenství Elim Církve bratrské je celé spektrum názorů na současnou situaci.
„Na toto téma občas hovoříme a také se objevilo v kázání, ve kterém zazněla výzva evangelia, které hovoří o pomoci lidem, kteří se ocitnou v těžké životní situaci, a to i tehdy, hrozí-li nám od nich nějaké potenciální nebezpečí,"  říká kazatel sboru Elim Martin Běle.

Církev bratrská organizuje sbírky na pomoc uprchlíkům, jak ji k tomu vyzval Pastýřský list předsedy Rady Církve bratrské Daniela Fajfra.
Sbor Elim se zatím jako celek nijak neangažuje. Pokud půjde o konkrétní pomoc, konkrétním lidem v nouzi, jsou členové sboru připraveni nějak pomoci. „V našich prostorách nyní uprchlíky ubytovat nemůžeme. Provoz základní školy Cesta a práci s uprchlíky nelze nijak sladit dohromady. Zvažujeme možnosti přispět nějaké rodině na pronájem bytu, pokud bude třeba a bude o to zájem.

Mezi členy a příznivci Elimu se diskutuje  také o možnosti České republiky přijmout uprchlíky. „Myslím, že můžeme dočasně, ale i trvale přijmout i větší množství uprchlíků. Důležité je, jak stát zajistí bezpečnost obyvatelům České republiky právě před extremismem," dodal  kazatel Elimu Písek Martin Běle.

Z listu sborům Církve bratrské

Názory na přijímání uprchlíků se liší, výjimkou nejsou ani radikální odpůrci z řad křesťanů. Církev bratrská se spolu s dalšími církvemi připojila k těm, kteří ctí hodnoty, jako je láska k bližnímu, solidarita, pomoc lidem v nouzi, zejména těm, kterým jde o holé přežití.
Spolu se členy Rady Církve bratrské se obracím na naše staršovstva a sbory, aby otevřely své dveře zdecimovaným poutníkům, ať už půjde o křesťany či příslušníky jiných vyznání. Prakticky to může znamenat finanční či hmotnou pomoc. Další možnost spočívá v tom, že obce mohou mít k dispozici volné byty, nebo byt zajistí sbor (buď vlastní, či nějaký na jeden či dva roky pronajme) a pomůže při integraci rodiny, která prošla všemi fázemi od bezpečnostní prověrky až po správní řízení a byla jí dána možnost trvalého usídlení. Zde se nabízí mnoho příležitostí pro členy sboru, jako je pomoc při hledání zaměstnání a výuce českého jazyka, pomoc při vyřizování nutných formalit, seznámení s místní lokalitou, pomoc při nákupech, při návštěvě lékaře  apod. Důležité budou přátelské neformální kontakty, které pomohou rodinám zapadnout do naší společnosti. Cílem je, aby se rodiny osamostatnily a byly nezávislé na pomoci druhých. Daniel Fajfr, předseda Rady Církve bratrské

DVĚ OTÁZKY PRO Tomáše Cyrila Havla, katolického kněze

Jaký je váš postoj k „uprchlické krizi"?

Přemýšlím nad tím, jestli mnohem více než o „uprchlickou krizi" nejde o krizi naši. Myslím, že to byla kancléřka Merkelová, která řekla, že když nenajdeme dost odhodlání a velkorysosti přijmout ty, kteří to potřebují – my, kteří se tak hrdě hlásíme k evropským a tedy i křesťanským kořenům – může se Evropa stát kontinentem, kde se nám nebude chtít žít. Když se vracívám ze zahraničí do naší republiky, občas si kladu otázku, zda to tak pro mě už neplatí, a mrzí mě, že politici svými absurdními prohlášeními mi tuto averzi ještě podporují. S bratřími z řeholní komunity jsme opakovaně nabídli pomoc státním institucím. Jsme připraveni nabídnout volné kapacity k ubytování. Začal jsem číst Korán a při setkáních v zahraničí využívám příležitost k rozhovoru s muslimy. Jsou to inspirativní okamžiky.

Myslíte si, že je naše společnost připravená na soužití různých kultur a náboženství?

Nevím, jestli je, nebo není, ale vím, že kdyby nebyla, neměla by budoucnost. Byli bychom sami proti sobě. Setkání s tím, co neznám, přirozeně vzbuzuje obavy a nejistotu a v jejich důsledku pak třeba
i agresivitu. Jsem přesvědčen, že hledat cesty k druhým, sdílet s nimi hodnoty a snažit se jim porozumět, a to i s konflikty, které k tomu patří, na druhé straně naplňuje a obohacuje. Je na každém, k čemu se rozhodne.

Milevský děkan František Marek Míček říká:

Rozumím výzvě papeže, abychom
se podělili se skutečně chudými

Milevsko –  „Zaspali jsme," říká  milevský děkan František Marek Míček (na snímku) z milevského premonstrátského kláštera o řešení  uprchlické krize ze strany České republiky.

Co jsme tedy měli dělat?

Měli jsme od začátku vyžadovat pečlivé rozlišování mezi opravdu ohroženými lidmi, kteří utíkají před smrtí například z náboženských důvodů (před Islámským státem) a těmi, jichž je bohužel více, kteří si jdou přilepšit nebo dokonce provozovat džihád. Toto nejsou domněnky, to jsou fakta potvrzovaná čím dál častěji z věrohodných zdrojů v arabských zemích.

Myslíte si, že by v uprchlících  naši obyvatelé viděli hrozbu?

Pokud jde o postoj obyvatel naší české kotliny, vnímám extrémní rozdíly. Na jedné straně jsou ti, co nosí růžové brýle a nestoudně nechávají přes noc otevřené dveře svých domovů, i přesto, že v jejich ložnicích spí malé děti a ženy. Na straně druhé zde žije také několik sobeckých a velmi jednoduchých spoluobčanů, kteří myslí jen na své pohodlíčko a kteří budou ještě na smrtelné posteli dávat přednost knedlíkům před modlitbou a zpytováním svědomí.

Jak se vůbec díváte na výzvu papeže Františka, aby evropské farnosti, náboženská sdružení a kláštery přijaly alespoň jednu uprchlickou rodinu?

Posledních několik desetiletí žije Evropa a USA v době velkého sobeckého mejdanu. Proto rozumím výzvě papeže Františka, argentinského rodáka, abychom se probrali a uměli se podělit se skutečně chudými a strádajícími.