Pan Ladislav I. nejméně od 1. června 2004 do 14. července 2011 psychicky a fyzicky týral manželku.

Napadal ji hrubými a důstojnost snižujícími výrazy.  Vyhrožoval, že ji vyhodí z okna, že ji polije kyselinou a znetvoří ji, bil ji, škrtil, tahal za vlasy, lámal jí prsty. Oslovoval ji „služko, ty pse, otroku, koukej makat", bránil jí ve styku s rodinou i kamarádkami, vyhrožoval, že ji dostane do blázince. Strkal jí do úst pevnou stravu, ač věděl, že se bude dusit, kontroloval, s kým telefonuje, ráno ji poléval studenou vodou a chtěl, aby šla pro jejich společnou firmu shánět práci. Jeho jednání žena pociťovala jako příkoří, měla obavu o život a zdraví. Tak měl za prokázané Okresní soud v Č. Budějovicích.

Za tento zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí poslal loni v březnu pana I. na tři roky do věznice s dozorem. Krajský soud jeho odvolání zamítl a  I. podal dovolání.

Popírá, že by se na poškozené dopouštěl nějakého fyzického násilí. Míní, že týráním může být pouze jednostranná agrese. Jeho syn a otec ale potvrdili, že v tomto případě bylo napadání vzájemné. Skutek by podle něho mohl naplňovat jen znaky přestupku proti občanskému soužití. Brojí proti tomu, že v rozsudku nebyl uveden počet jednotlivých způsobů napadání, vymezení, kdy k nim mělo docházet, aj.

Nekonkrétní prý byl i popis údajného bránění poškozené ve styku s rodinnými příslušníky a kamarádkami. Napadá postup odvolacího soudu, který zamítl jím předložené důkazní návrhy na výslechy jeho matky, bratra a kamarádů jeho syna. Výhrady měl k posouzení znaleckých posudků.

Nejvyšší soud však neshledal žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními budějovických soudů a důkazy. Obsah svědeckých výpovědí byl hodnocen  velmi obezřetným způsobem v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi.

Odvolací soud k navrhovanému doplnění důkazů o výslech příbuzných obžalovaného připomněl, že jeho matka a bratr v přípravném řízení využili svého práva odepřít výpověď a vypovídal toliko otec obviněného, který o obviněném hovořil jako o oběti manželského soužití, což neodpovídalo výpovědi syna obviněného a poškozené, který ve společné domácnosti vyrůstal. Z výpovědi otce vyplynulo, že členové jeho rodiny domácnost obviněného a poškozené navštěvovali toliko sporadicky.

Zcela konkrétní určení dnů, hodin či minut či nějaké další časové podrobnosti, stejně jako kvantifikace jednotlivých útoků nejsou ve věci významné, neboť je dostatečně popsán výsledek tohoto jednání, tj. dlouhodobé psychické a fyzické týrání poškozené. Proto NS dovolání Ladislava I. odmítl.

Další dovolání
Nejvyšší soudy řešily i další jihočeské případy.

Spor o danění
Daňové orgány doměřily firmě z Táborska  zálohy na daň z příjmů fyzických osob, které měla pronajaty od zahraniční agentury zprostředkovávající práci, a za které daň neodváděla. Společnost podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že příslušná pasáž zákona o daních je diskriminační pro zahraniční agentury, neboť na ty domácí  tato ustanovení nedopadají. Tím jsou značně zvýhodněny. Opatření též omezuje garantovaný volný pohyb služeb a pracovníků v rámci EU.  NSS předložil Soudnímu dvoru Evropské unie otázky, zda česká úprava je, či není v rozporu s normami unie, a do vyřešení řízení  přerušil.

Ručí za náklad
Kamion jedné jihočeské spedice v noci přepadli v Římě lupiči a odcizili zboží za více než 4,7 milionu. Jihočeské soudy uzavřely, že firma za škodu odpovídá, protože neučinila dostupná opatření, aby se přepadení vozidla vyhnula. Nejvyšší soud dovolání poškozené společnosti  proti tomuto rozhodnutí odmítl jako nepřípustné.

Za kolik topí soud
Notorický stěžovatel P. Č. zase zaměstnal Nejvyšší správní soud (NSS) kvůli tomu, že nebyl osvobozen od soudních poplatků v případě žádosti o poskytnutí informací mj. ke změně rozvrhu práce Krajského soudu v Č. Budějovicích, ale také k podlahové ploše jeho budovy, nákladům na topení a ohřev teplé vody,  úvazkům pracovníků informačních technologií atd. NSS jeho stížnost odmítl. Poukázal především na to, že při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků soudy přihlížejí nejen k nemajetnosti žalobce, ale i k dalším okolnostem, třeba k tomu, zda nevede spory netýkající se sféry jeho života svévolně a šikanózně.

Pezoldová a pivovar
Alžběta Pezoldová dál usiluje o pozůstalost rodu Schwarzenbergů. Její žaloby o určení, že zámky v Hluboké a v Třeboni a další nemovitosti byly ve vlastnictví Adolfa ke dnu jeho úmrtí 27. února 1950, což je jeden z jejích prvních kroků k tomuto cíli, soudy zamítly, nyní zažalovala o obnovu řízení ve věci třeboňského pivovaru. Jihočeské soudy uzavřely, že žalobu podala po uplynutí přípustné lhůty, a jejich názor potvrdil i Nejvyšší soud ČR.