K události došlo 1. února 2008 okolo 21.30 hodiny. Když paní opouštěla s manželem vinárnu hotelu, za jejími dveřmi do dvorního traktu upadla a utrpěla četná zranění nohou. Schůdek nebyl nijak označený a provozovatel na něj žádným způsobem neupozorňoval.

Měla být obezřetnější

Okresní soud v Českém Krumlově ale uzavřel, že podle České státní normy toto místo nemá charakter schodu, a žalovaná proto nemá povinnost schůdek kontrastně označit. Večer bylo zajištěno osvětlení prostoru samospouštěcími čidly a podle znalce byla doba rozsvícení dostatečná, aby osoba vycházející z vinárny schůdek viděla a včas zareagovala, řekl soud. Skutečnost, že žalobkyně je osobou zdravotně postiženou, nelze přikládat k tíži žalované. Soud proto dospěl k závěru, že společnost neporušila žádnou povinnost ve smyslu občanského zákoníku. Škoda byla podle něj způsobena výlučně zaviněním žalobkyně, která měla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zachovat vyšší míru obezřetnosti. Žalobu v březnu 2014 zamítl.

Krajský soud doplnil, částečně zopakoval dokazování a dospěl ke shodnému závěru, že osvětlení bylo dostatečné k tomu, aby osoba vycházející z vinárny včas zjistila, že za dveřmi je rizikové místo, a přizpůsobila tak svou chůzi poměrům. Právní předpisy neukládaly firmě schůdek označit, prevenční povinnost proto neporušila. Soud shledal dostatečné osvětlení za postačující preventivní opatření, a to nezávisle na tom, že se dá předpokládat, že hosté vinárny konzumovali alkohol, neboť případné ovlivnění alkoholem nelze přičítat k tíži žalované, řekl soud. V řízení nevyšlo najevo, že by tento hotel byl specializované zařízení, u něhož by bylo možno očekávat další opatření zohledňující zhoršený zdravotní stav ubytovaných. Odvolací soud proto rozsudek prvního stupně ve věci samé potvrdil.

Co stačí a co má firma zohlednit

Paní K. podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Domnívá se, že odvolací soud nesprávně zodpověděl otázky definující rozsah prevenční povinnosti žalované: Zda lze za dostatečné považovat osvětlení, které se rozsvěcí bezprostředně před vstupem do místa, zda je zajištění takového osvětlení dostatečným opatřením ke splnění povinnosti předcházet škodám, zda je provozovatel vinárny při této prevenční povinnosti povinen brát v úvahu i případnou konzumaci alkoholu zákazníky, a zda je pak povinen zohlednit i skutečnost, že jeho provozovnu navštěvují též handicapované osoby.

NS připomněl, že zmíněná prevenční povinnost podle občanského zákoníku znamená pro vlastníka nebo správce nemovitosti povinnost užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému, tedy dbát i o to, aby v budově v jeho vlastnictví byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, na majetku a jiných hodnotách, a pokud již škoda hrozí, učinit opatření k jejímu odvrácení.

Většina aktivit nese rizika…

K otázkám žalobkyně NS konstatoval, že první dvě nelze zodpovědět obecně. S ohledem na různá specifika prostor i rizik pohybu v nich nelze univerzálně určit, jaké osvětlení je dostačujícím preventivním opatřením. Jelikož zákon žádná konkrétní opatření v tomto směru žalované zřídit neukládá, pak je zodpovězení těchto otázek zcela na posouzení soudu. Obě jihočeské instance podrobně popsaly inkriminované místo a důkladně rozebraly způsob jeho osvětlení, takže nelze jejich úvaze vytknout nepřesvědčivost či nedostatečnost v právním posouzení. Paušální stanovení „normální" míry rizika prakticky není možné, řekl NS a mimo jiné zmínil i „stěží únosné zahlcení společenských prostor výstrahami v případě, že by se univerzálně požadovalo úzkostlivé označování každého potenciálního rizika".

K dále žalobkyní požadovanému přezkumu posouzení prevenční povinnosti provozovatelů u podniků se specifickými riziky odvolací soud dovodil, že možnost konzumace alkoholu v podniku nespecializovaném na klientelu se specifickými nároky, který mohou navštěvovat i hendikepované osoby, nesvědčí v neprospěch žalované, neboť v obou případech je na návštěvnících, aby přizpůsobili chování svému stavu. Tento závěr shledává NS správným.

Naprostá většina společenských aktivit sebou nese určitá rizika a není pochyb o tom, že zařízení, ve kterých lze očekávat výskyt osob pod vlivem alkoholu, jsou z pohledu pohybu zákazníků podniky rizikovějšími. Tato rizika však fakticky nelze úplně eliminovat, pouze v přiměřeném rozsahu omezit, pokračoval NS. V daném případě soudy obou stupňů dostatečně jasně a srozumitelně vysvětlily, proč vzhledem ke konkrétním poměrům nelze po provozovatelce v rámci povinnosti generální prevence rozumně požadovat, aby provedla další opatření. Samotná skutečnost, že podnik navštěvují hendikepované osoby, jeho provozovateli automaticky nepřináší další povinnosti, neboť je svobodným rozhodnutím těchto hostů, že podnik navštíví. Nejde o porušení povinnosti generální prevence, jestliže provozovatel nepřikročí k přijetí zvláštních opatření, jimiž by usnadnil pohyb osob se ztíženou orientací či pohyblivostí.

NS proto dovolání paní K. zamítl.