Pojišťovna mu vyplatila jen 122.669 Kč, mimo jiné s tím, že výměnu poškozených 10 let starých dílů za díly nové nelze považovat za navrácení do původního stavu.

Obvodní soud pro Prahu 8 v roce  2011 uložil pojišťovně povinnost zaplatit žalobci ještě 19 179 Kč a žalobu co do částky 121 983 Kč zamítl. Vyšel zejména ze znaleckého posudku, podle něhož se hodnota vozidla po opravě nezvýšila ani nesnížila, avšak při výpočtu výše škody je třeba zohlednit nejenom zhodnocení provedené opravou, ale i tzv. korekci nákladů na materiál, tedy to, co poškozený provedenou opravou v podstatě ušetřil výměnou opotřebovaných dílů za díly továrně nové. Na základě posouzení soud dále uzavřel, že i u plastových dílů dochází k degradaci a opotřebení, proto princip korekce nákladů na materiál se týká i jich. Jelikož podle znalce činila škoda 130 106 Kč, zbývá doplatit dalších 19 179 Kč.

Pokud obnovití stav jinak nelze…

Městský soud v Praze rozsudek v zamítavém výroku změnil tak, že pojišťovna je povinna zaplatit žalobci 121 983 Kč s příslušenstvím. S přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2221/07 dovodil, že rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých žalobcem vynaložených prostředků nutných k obnovení původního majetkového stavu při zvážení účelnosti a nezbytnosti nákladů.  Pokud obnovení původního stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, pak oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události. Povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu nelze přenášet na poškozeného a nedůvodně jej znevýhodňovat oproti škůdci.

Podle znaleckých posudků hodnota automobilu před poškozením a po opravě se nezměnila, takže ani v důsledku nahrazení opotřebovaných součástí součástmi novými nedošlo ke zvýšení jeho obvyklé (tržní) ceny. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady na opravu byly žalobcem vynaloženy účelně, neboť likvidace škody, a tedy i oprava vozidla, byla prováděna za účasti pracovníka žalované, a k výměně starých dílů za nové došlo s jeho vědomím, aniž byl žalobce upozorněn na případnou neúčelnost prováděné opravy. Významné je i zjištění, že větší část vyměňovaných dílů byly prvky dlouhodobé životnosti.

Mohl použít starých dílů?

Pojišťovna podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Nesouhlasí se závěrem, že nedošlo ke změně majetkového stavu žalobce. S poukazem na § 415 obč. zák., podle nějž je poškozený povinen počínat si tak, aby škoda byla minimalizována, uvádí, že poškozený je vystaven rozhodnutí, jakým způsobem přistoupí k opravě poškozeného vozidla, tj. pomocí jakých náhradních dílů a v kterém servisu opravu provede, a je-li si vědom, že náklady na opravu budou hrazeny třetí stranou, není motivován k provedení ekonomicky účelné opravy. U vozidel opotřebovaných lze opravu provést i za snížených nákladů formou výměny za použité náhradní díly či levnější díly neznačkové.

NS konstatoval, že poškozený má právo na náhradu veškerých nákladů nutných k obnovení provozuschopnosti jeho vozidla, a to za podmínky, že tyto náklady byly vynaloženy účelně a nezbytně. Odvolací soud na základě zjištění, že hodnota nákladního automobilu žalobce před jeho poškozením ve srovnání s jeho hodnotou po provedené opravě se nezměnila a dostala se na stejnou úroveň, že oprava byla prováděna za účasti likvidátora žalované, s jehož vědomím došlo k výměně dílů při opravě, a že většina vyměněných dílů byla dlouhodobé životnosti, uzavřel, že oprava byla provedena účelně a směřovala pouze k odstranění následků škodné události. Náklady na uvedení vozidla do původního stavu byly proto nutné a byly vynaloženy účelně. Protože skutková zjištění nedávají podklad k závěru o provedení ekonomicky neúčelné opravy poškozeného vozidla, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávnost právního posouzení věci, řekl NS.

Dovolání pojišťovny zamítl. (25Cdo 36/2013)