Zachránili sousedy z hořícího domu, měli platit

Zachránci na pomoc nedoplatí

Lehnerovi z Walchsingu v okrese Pasov zachránili rodinu sousedů z hořícího domu. Za tuto nezištnou pomoc jim ale zdravotní služba naúčtovala 700 eur za dopravu k preventivnímu vyšetření v nemocnici, které jim místní zdravotníci doporučili, aby byla vyloučena jejich možná otrava zplodinami. K tomu taky zaplatili 23 eur za taxík k cestě domů a deset eur nemocničního paušálu. Privátní nemocenská pojišťovna by prý sice účet sanity převzala, ale s odečtem spoluúčasti pojištěnce ve výši 300 eur. Starosta Harald Mayrhofer už jim nabídl pomoc, ale Lehnerovi říkají, že jim jde taky o princip, ne jen o platbu.
Po zveřejnění případu potvrdil deníku PNP ředitel zemské úrazové pojišťovny Elmar Lederer, že osoby, které utrpí škodu při nasazení k pomoci druhým, stojí pod ochranou zákonného nehodového pojištění. „Bavorská úrazová pojišťovna přebírá veškeré náklady lékařské a pracovní rehabilitace třeba až k poskytování renty, pokud je to třeba," řekl. Pojištěny jsou i věcné škody zachránců, třeba znečistění oděvu či poničení vozidla.

Internetová exploze

Počet každodenních uživatelů internetu v Rakousku se od roku 2000 ztrojnásobil na 47 procent populace, provoz na sociálních sítích za sedm let zesedminásobil. Na facebooku jsou dnes dvě pětiny občanů starších 15 let. S nekonečnými možnostmi komunikace na webu se ale zároveň ztrácí kontakt mezi generacemi, říká šéf agentury Imas Paul Eiselsberg v deníku OÖN. Tzv. „Web 2.0" s prostorem pro sdílení a společnou tvorbu obsahu užívá 55 procent mladších 30 let a jen pět procent starších šedesáti let. Mezi uživateli „základního" internetu je ale seniorů alespoň 18 procent (celkově bez rozdílu generací 29 %). Podle Eiselsberga mají starší lidé dokonce lepší strategii vyhledávání a trpělivost při něm – mladí prý spíš zastávají postoj, že když je něco důležitého, najde si je to. Když to nepřijde, nepotřebují to… Počet internetových „asketů" za 15 let poklesl ze 69 na 31 procent.

Přehlédl pásku

Loni na jaře přehlédl 60letý cyklista na břehu Dunaje v Linci „slackline", pružnou pásku silnou několik centimetrů, na níž vyznavači tohoto trendového sportu balancují podobně jako provazochodci. Mladou dvojici, která si pásku natáhla mezi dva stromy, zraněný cyklista zažaloval o náhradu škody. Tvrdil, že pásku nemohl vidět, a mínil, že žalovaní měli své „sportoviště" vyznačit varovnými páskami. U soudu ale neuspěl. Podle něj byla páska v neonové barvě velice výrazná – a navíc měl žalobce v daném místě jet po cyklistické stezce, napsaly OÖN.

VW jede

Provozní zisk koncernu VW dosáhl loni rekordních 12,7 miliardy eur, napsal linecký Volksblatt. Je to o devět procent víc než rok předtím. Čistý zisk se zvýšil o 21 procent na téměř jedenáct miliard. Téměř dvě třetiny z něj připadají na „prémiové dcerky" Audi a Porsche. Obrat poprvé přesáhl hranici 200 miliard, což se téměř rovná hospodářské síle Finska. Díky razantnímu rozvoji odbytu společnost celosvětově zaměstnává téměř 600 000 lidí.

Pusy proti chřipce

Zní to paradoxně – proč by se lidé měli bránit chřipkové vlně intenzivním líbáním, když zejména při něm je nebezpečí přímé nákazy od druhého? píše deník PNP k doporučení Christiana Bredla, vedoucího bavorského zastoupení zdravotní pojišťovny techniků. Ten vysvětluje: „Při líbání se imunitní systém učí poznávat cizí mikroby a je tak na ně do budoucna lépe připraven. Kromě toho polibek podporuje dobrou náladu, odbourává obavy a uvolňuje, protože snižuje v krvi hormon stresu, kortisol. Naopak šíří ,šťastné´ hormony jako serotonin a endorfiny …" Také Walter Wifling, vedoucí zdravotního úřadu v Pasově, pokládá líbání za dobrou ochranu imunitního systému, „ovšem spíše dlouhodobou" – jako pravou akutní obranu při současné epidemii by je prý nedoporučoval, končí PNP.

Pán 14 471 pohlednic

Friedrich Reichl (64) ze St. Florianu sbírá od dětství pohlednice. Ve sklepě domu, který si sám postavil, jich má aktuálně 14 471, pečlivě setříděných v plastikových boxech po 700 kusech. Má spočítáno, že kdo by si chtěl prohlédnout všechny, potřeboval by na to deset dnů nonstop, píše deník OÖN.
Předsevzal si gigantický úkol – skenuje si je do digitálního archivu, z každé líc i rub. Během deseti let už „unavil" tři skenery… V zimě nad nimi sedí snad každý druhý den, v létě ne tak často, to má jinou práci. Dobře polovinu sbírky prý už nasnímal.
Říká, že nejraději má rakouské pohlednice. Kolik jich má, má na počítači: z Horních Rakous je jich například 3878, a na nich celkem 11 937 motivů…Kliknutím klávesnice si může vyvolat různé kategorie – jezera, vodní toky, zimní krajiny, kostely, barevně nebo černobíle… Je sotva kopec či třeba jen horský přístřešek, který by neměl, za předpokladu ovšem, že byly kdy zachyceny na pohlednici… Totéž platí samozřejmě pro hornorakouské obce – od Adlwangu po Zwettl. Katalogizoval i jejich razítka, přičemž datum jejich oražení hledal lupou pod speciálním světlem, uvádějí OÖN. Má ovšem i spoustu pohlednic ze zahraničí – z Egypta, Nepálu, Chile, Uzbekistánu atd.
Sbírat začal, když mu jako devítiletému přítel jeho otce Oskar Reiterer, mistr v železárnách Vöest, nabídl krabici s 262 pohlednicemi, které dostal s přáními většinou od obchodních partnerů. Malý Friedrich je začal třídit a doplňovat. Vyrážel na bleší trhy hlavně po starých exemplářích, jako pracovník zemské vodosprávy objížděl hornorakouské obce a jen málokdy se vracel domů bez pohlednice z místa…
„Přes veškerou lásku ke své sbírce se netají touhou po tom, aby ji zpřístupnil všem – aby se jí kochal jen on, to by podle něho byla škoda. Snad prý bude mít někdo nápad, co s tím," uzavírají OÖN.