„Alláhu Akbar!" a rána petardy. První zkouška našich reakcí. Bez upozornění předem, bez rady co dělat. Test, kdo zareaguje rychle a schová se nebo uteče a kdo zůstane na několik vteřin bez hnutí. Cílem sobotního celodenního snažení, přednášení, vysvětlování a hlavně nacvičování bude, aby naše reakce na konci dne byly co nejrychlejší a v rámci možností nejefektivnější. Vagon odstavený na nádraží, plný zaměstnanců drah i zájemců 
z řad veřejnosti. V hlavách nám doznívají slova specialisty zvláštních jednotek, který barvitě popsal, jak může vlak vyletět i s pasažéry do vzduchu i jak by mohli průvodčí či cestující rozpoznat a minimalizovat nebezpečí, které může skrývat zdánlivě zapomenuté zavazadlo.

Jindřich Petřík, lektor bojového systému Krav maga, předvádí úplné základy sebeobrany. Žádné dlouhé vysvětlování, raději se jde rovnou zkoušet. Po chvíli to na nádražním peróně vypadá jako scéna z filmu Klub rváčů, do dvojic a zkoušet odrážet fyzické útoky. Hlavně zúčastněným dámám a subtilnějším pánům se hodí rady, jak si poradit s váhovou převahou protivníka. Pak zpátky do vlaku a dostává se na výklad o nožích, pistolích a samopalech. „Nůž, i když není tak nebezpečný, nahání strach více než střelná zbraň. Je to tím, že každý se někdy nožem v kuchyni pořezal. Kdežto pistole lidé znají 
z filmů a tam se hodiny střílí a málokdy se hlavnímu hrdinovi něco stane," vtipkuje bývalý kriminalista a instruktor střelby Stanislav Kazbunda. Po jeho barvitém vyprávění, které se dotklo 
i legislativy, opět následuje cvičení.

Rozdat gumové nože, pistole a samopaly a trénovat. Útočení se ujímají nejdříve kluci, kteří cvičí s Jindřichem Petříkem Krav maga. Nejdříve jsou obranné reakce opatrné, ale po chvíli mi začne být útočníků i trochu líto. Kdo vytáhne gumovou pistoli a zakřičí: „Bum, bum, bum!" v okamžiku leží na sedačce nebo na zemi a na něm klečí nejméně pět obránců a vylamují mu trochu neobratně zbraň z ruky. Členitý a stísněný prostor vagonu všechny pohyby komplikuje.

Unavení obránci vlaku jsou po obědě rádi, že můžou vyslechnout přednášku psychologa. „Jsou dva typy lidí. Jedni reagují ve stresu akcí, tedy útokem nebo útěkem. To jsou áčka. Béčka znehybní a ustrnou, snaží se být neviditelní. Na přežití mají šanci obě skupiny. Ale musí se chovat, jak je jim přirozené," vysvětluje bývalý vojenský psycholog, který má zkušenosti například 
z afghánské mise, Jiří František Průža. „Jestli vyhodnotíte situaci, že můžete něco udělat, udělejte to hned a dotáhněte to do konce," zní rada, kterou si posluchači odnesou domů. Psychologie útočníka je zvláštní kapitola, a to jak s ním případně mluvit a vyjednávat by mohl být samostatný kurz. Průvodčí o něj rovnou projevili zájem. Chvilka zamyšlení a vcítění se do útočníkovy duše přednášku i odpočinek vsedě zakončí.

Následuje několik závěrečných bitek, které se čím dál více podobají svojí nepřehledností realitě. Pozornost a všímavost je důležitá součást obrany. Bojování je to veselé, ale nějaké modřiny si odnesl každý. A únava po celodenním cvičení už se také dostavuje. A místo závěrečného ohňostroje dýmovnice a procházka nepřehledným zakouřeným vagonem. Jsme unavení, trochu kuckáme, ale unaveni jsme příjemně.

„Lepší je to umět a nepoužívat než se do kritické situace dostat a nevědět, co dělat," shrnuje Jindřich Petřík, když mluví o narůstajícím zájmu lidí o sebeobranu bojového systému Krav maga. „Je to izraelský bojový systém. Cvičíme i s Izraelci. Ale tam je všechno mnohem drsnější. Mají velké zkušenosti s útoky, i takovými jako my tu dnes cvičíme. Pro české poměry si musíme tyto bojové techniky upravit do mírnější formy. Obranyschopnost občanů v Izraeli je úplně jiná. Jsou na nebezpečí útoků zvyklí a berou to jinak," líčí hlavní organizátor kurzu.

Jak se lidé na takových kurzech, jako byl ten dnešní, projevují? „Různě, těžko to lze předpovídat podle toho, jak člověk vypadá. Fyzicky kurz vydrží každý, ale spíš jde o psychiku. Někdo vydrží neuvěřitelné věci, ale dopředu se to nedá říct. Je to jako, když poprvé uvidíte mrtvého. Nikdo dopředu nemůže vědět, co to s ním udělá," vysvětluje na závěr Stanislav Kazbunda.

Romana Hronovská, manažerka bezpečnosti ČD: „Pro všechny vlakové čety by byla taková příprava na bezpečnostní incidenty velmi užitečná. Mohly by si alespoň v náznaku vyzkoušet, jak by se měly 
v krizových situacích ve vlaku chovat. Pro mě bylo úplně nejtěžší dostat se ze zakouřeného vlaku, z vozu, o kterém si myslím, že ho znám velmi dobře. Panika nastoupí rychle."