„Finále Expedice Mars bylo úžasné, moc jsem si ho užil a určitě na poslední listopadový  týden budu dlouho vzpomínat," svěřil se koncem roku Deníku patnáctiletý student. českobudějovického Gymnásia J. V. Jirsíka.

Členové expedice se sešli v sobotu 23. listopadu v pražské Národní technické knihovně,  kam se s nimi přišli seznámit také manželé Němečkovi s hrdiny komiksu Čtyřlístek, který je měl na cestě doprovázet.  Ještě večer se přesunuli do Ondřejova, kde je v neděli čekala prohlídka observatoře 
s výkladem.

„Odpoledne jsme měli 
v rámci hry za úkol přežít 
v divočině," pokračuje Martin Rameš. „Postavili jsme si obydlí z větví, rozdělali oheň, hledali zásoby a přitom se vyhýbali nebezpečným oblastem. Přežili jsme a v osmi večer jsme nasedli do autobusu 
a vyjeli směr Belgie."

V pondělí členové expedice nejdříve zamířili do sídla Evropského parlamentu v Bruselu, kde na ně již čekal první československý kosmonaut 
a europoslanec Vladimír Remek. „Seznámil nás s činností Evropského parlamentu, po obědě následovala  prohlídka historického centra města 
a také krátký volný čas na nákup suvenýrů. Samozřejmě jsem si nenechal ujít možnost koupit si pravou belgickou čokoládu," směje se Martin Rameše a pokračuje, že pak autobusem zamířili do Euro Space Centra v Transinne.

„V úterý jsme se seznámili 
s naším instruktorem a každý z nás začal stavět svůj model rakety. Hned po obědě nás čekal první trenažér – rotační židle. Té jsme se po jídle trochu obávali, ale nakonec se naštěstí ukázalo, že zbytečně. Další byla víceosá rotační židle (multi-axischair), která se otáčela do různých směrů. Při otáčení jsme museli ještě plnit drobné úkoly," vzpomíná Martin Rameš s tím, že ten den následovala přednáška popisující raketoplán, jeho části a průběh letu.

Ve středu studenty čekal trenažér měsíční chůze. „Byl jsem překvapený, jak náročný může být pohyb po Měsíci, 
a když jsem odcházel od trenažéru, připadal jsem si nezvykle těžký."

Potom následovala přednáška o hvězdách a planetách, pobyt v planetáriu a 4D promítání. „Obraz nebyl 3D, ale díky pohybující se sedačce to bylo ještě věrohodnější než mnohé 3D filmy v kině," liboval si Martin. Také se rozdělovaly pozice pro simulovaný let a následovala druhá přednáška o raketoplánu, která se týkala samotného průběhu mise.

„Pak mě čekala krátká projížďka v židli na hydraulickém rameni raketoplánu MMU (Manned Maneuvering Unit) a trenažér nulové gravitace. Překvapivě po nulové gravitaci jsem se necítil tak těžký jako po měsíční chůzi," svěřuje se Martin.

Středa pak vyvrcholila půlhodinovým zkušebním letem. „Ve čtvrtek dopoledne jsme dokončovali své modely raket. Po obědě jsme se rozdělili do třech skupin. Naše skupina nejprve stavěla pyramidu, já pracoval ze židle MMU. To byla moje nejoblíbenější disciplína. Náš tým bez problémů pyramidu postavil už za deset minut. Pak jsme se přesunuli na stavbu umělé družice a následoval dlouho očekávaný let s raketoplánem. Já pracoval v řídicím středisku jako SSO (Spacecraft System Officer). Simulovaný let trval 1 hodinu 37 minut a obě posádky se 
v pořádku vrátily na Zem".

V pátek dopoledne studenti opět trénovali na víceosé židli. Pak se vypravili na malou prohlídku modelů nejrůznějších zařízení spojených s kosmonautikou zakončenou 4D kinem a pokusy s vakuem. „Následně jsme se dívali na odpálení našich vlastnoručně vyrobených raket. Po obědě jsme absolvovali test znalostí, které jsme se za pobyt v ESC dozvěděli, a odpoledne jsme se vydali domů."

Cestou se zastavili na noční prohlídku Lucemburku 
a tamních vánočních trhů 
a v sobotu dopoledne již zase byli před Štefánikovou hvězdárnou v Praze na Petříně, kde je čekali organizátoři projektu i rodiče.

„Cestou domů vlakem do Českých Budějovic jsem byl  nervózní, protože ten den bojoval můj program v mezinárodním kole programovací soutěže Creative Baltie 2013, která se konala na FIT VUT v Brně. Na webu jsem pak doma zjistil, že můj program byl první v kategorii 7. – 9. třída, takže to byl doslova můj týden splněných přání," raduje se Martin 
a slušně dodává, komu všemu za něj vděčí.

„Děkuji organizátorům Expedice Mars za úžasné zážitky. Dále paním učitelkám Libuši Jandové a Renatě Zemkové, které mě na ZŠ L. Kuby učily programovat, vedoucímu Klubu mladých astronomů panu Vladimíru Adámkovi, který mě naučil to, co jsem z encyklopedií neznal, svému třídnímu Jaroslavu Korešovi 
a řediteli gymnázia Jaroslavu Pustinovi. Také organizátorům programovací soutěže Creative Baltie, že mi umožnili zúčastnit se na dálku. Velký dík patří mé rodině, která mě podporuje, a mamce, že se mnou kdysi seděla nad knížkami a nyní si vždy udělá čas a jezdí se mnou na soutěže," dodává Martin Rameš.