„Každý se pozastaví, usměje se. Je to příjemné, ale přivádí mě to i do trapných situací. Na mé narozeniny nikdo nezapomene, já přitom ani nevím, kdy mají ostatní svátek," krčí rameny.

Je ráda, že mohla hned odmalička vyrůstat ve svobodné zemi, i když o tom, jaká byla doba dřív, slyšela jen z vyprávění. „Byla jsem na to ale sama zvědavá, jako malá jsem moc nechápala, proč se všichni tak podivují, říkají mi revoluční dítě, dokonce jsem měla přezdívku Sametová revoluce. Naši mi proto už jako malé holce, dřív, než jsme se o tehdejších událostech učili v dějepise, vysvětlili, co se ten den stalo," vzpomíná Dana Hrnčířová.

Její maminka přitom začátek sametové revoluce zná také jen z vyprávění. „Na porodním sále ani pak v nemocničním pokoji neměla o tom, co se dělo v Praze, ani tušení. Dozvěděla se o tom až o pár dní později, když se za námi byla poprvé podívat babička," líčí žena, která v pondělí oslaví 
25. narozeniny. Na rozdíl od většiny lidí si je díky státnímu svátku může víc užít. „Bylo prima, že bylo volno a rodina se tak vždy mohla sejít. V posledních letech už to ale kvůli práci v nepřetržitém provozu tolik neplatí," dodává.