Kudy vedly vaše první krůčky k vodáckému sportu?
Začínala jsem na vodáckých táborech na Vltavě, kde se jezdilo hlavně na kanoích. Tam byli zkušení vedoucí a instruktoři, kteří nás hodně naučili. Na táboře jsem se také seznámila se svým manželem. On byl v první fázi také závodník a já jsem ho doprovázela po závodech.

Přímo s rafty jste se setkala poprvé kde?
Bylo to na závodech v Kamenici, kde jsme ani nevěděli, že se tam zároveň jede sjezd na raftech. Nejezdili na nich žádní profíci a zalíbilo se nám to s tím, že bychom to měli také zvládnout. Na Trnávce jsme později jeli svůj první závod ve slalomu raftů.

Od té doby jste stačila získat sedm titulů mistryně světa?
Já bych to upřesnila. Za mistry světa se považují hlavně ti, kteří na světovém šampionátu vyhrají absolutní pořadí po součtu všech čtyř disciplín. Těch mých sedm titulů je posčítaných ze všech disciplín. V absolutním pořadí jsme zlato získali dvakrát. To je to nejcennější.

Nyní vás čeká evropský šampionát na domácí půdě v Loučovicích pod lipenskou přehradou.
V roce 2003 se pod hrází lipenské přehrady konalo mistrovství světa, což byl první tak velký raftařský podnik u nás. Pro nás to zároveň bylo první mistrovství světa, kam se nám podařilo nominovat. Tehdy jsme vyhrály slalom, byly jsme druhé ve sjezdu a absolutně jsme byly druhé. Posádka mého manžela celkově vyhrála a stala se mistry světa. Byly to úžasné závody. V Loučovicích byla parádní divácká kulisa, se kterou jsme se nikde na světě ani nesetkali. Řeka je tady přístupná, zatímco někde v Jižní Americe se třeba musí prosekávat cestička, aby se závodníci a rozhodčí k řece vůbec dostali. Navíc Vltava je asi nejtěžší řeka, která se v Evropě jezdí. Budí velký respekt.

Možná je škoda, že se voda pouští do tohoto koryta jen jednou za rok?
To určitě. Často dostávám otázku, jestli je výhoda, že závodíme na domácí trati. Musím odpovědět, že minimální. Voda se do koryta pod lipenskou hrází pouští skutečně jen jednou za rok a horní úsek bývá vyhrazen pro závody ve vodním slalomu. My nemáme absolutně nárok se tam svézt v žádném termínu. Jednou ročně závodíme ve sjezdu z Loučovic přes Čertovu stěnu. To je pro nás dost extrémní závod.

Pomohlo by vám, kdyby se voda pouštěla častěji?
Pro naši přípravu by to bylo výborné. Bylo by dobré si tam vodu vyzkoušet dříve než pouhé dva dny před závodem při oficiálních tréninkových jízdách. Voda je tam krásná  a určitě by to uvítali nejen závodníci, ale i třeba turisté. Pokud by byla možnost pouštět vodu alespoň v průběhu letní sezony, tak by to bylo jenom dobře.

Nastoupíte opět na šestičlenném raftu pod názvem Jezinky?
Ano. Ale ten název nám byl spíše přidělen. My si tak neříkáme. Jeden čas jsme se dokonce přejmenovaly, ale bohužel se to vůbec neuchytilo, takže jsme to vzdaly. Pojedeme zase jako Jezinky.

Je rafting nebezpečný? A pod Lipnem zvlášť?
Obecně bych řekla, že rafting jako sport nebezpečný není. Kromě úseku Vltavy pod Loučovicemi se odehrává na umělých kanálech a našich řekách, které nebezpečné nejsou. To nejsou extrémně těžké vody. Závodní raftaři navíc umí odhadnout, kde by případně hrozilo nebezpečí. Před dvěma lety se jedna raftařka na mistrovství Evropy v Itálii utopila, ale to byla skutečně výjimka. Jinak kromě nějakým odřenin k žádným úrazům nedochází. Větší nebezpečí hrozí turistům, kteří si někde půjčí raft a bez jakýchkoliv znalostí se pustí na řeku. To nebezpečné být může. Samozřejmě Vltava v Čertových proudech ošemetná je a pokud člověk vypadne z raftu, tak se může pořádně potlouci. Ale od toho je tam záchranná služba, aby pomohla.

Máte někdy v raftu strach?
Řekla bych, že strach přichází až v takovém okamžiku, kdy už člověk situaci nezvládá. Strach zaplaťpánbůh snad nemáme, ale respekt určitě ano. Už jsme Vltavu v Loučovicích jeli mnohokrát. Nebyl to vždycky ideální průjezd, kameny jsme také trefili, ale nějakou extrémní situaci jsme nezažili.

Kterou ze čtyř vypsaných disciplín máte nejraději?
Slalom. To je technická disciplína, kterou umíme. Není to jenom o síle a vytrvalosti, ale také o nějaké souhře na lodi, abychom do branek dobře najížděli.

Nejatraktivnější pro diváky je přímý souboj head 2 head?
Řekla bych, že ano. Je fakt, že rozhodující bývá start, kde je zakázaný kontakt obou raftů. Potom už je v peřejích velice obtížné předjíždět. Pokud první loď neudělá chybu, tak většinou vyhraje.

Kam sahají vaše ambice pro evropský šampionát?
Chtěli bychom ulovit nějakou medaili. Na posledním mistrovství Evropy před dvěma roky jsme byly druhé ve slalomu a třetí ve sjezdu. Doufáme, že na domácí vodě také něco ulovíme. Paradoxně za největší konkurentky považujeme druhou českou posádku.