Je znát, že radost z vydřené výhry 25:24 v infarktovém závěru proti Zlínu v týmu Sokolek stále doznívá.

Pro Martinu Huráňovou šlo o odehrané utkání po půl roce. „Je to taková nostalgie zase naskočit. Před zápasem jsem byla mírně nesvá, ale protože se vyhrálo, tak všechno už opadlo a těším se na další zápasy," říká házenkářka, která dřívější interligové starty nasbírala v dresu Olomouce.

Posila Písku pauzírovala kvůli zranění ramena. „K tomu jsem se navíc stěhovala 
z Moravy do Prahy za prací a za školou. Takže jsem si dala pauzu s tím, že nevím, co bude dále," popisuje Martina Huráňová.

Do kontaktu s píseckým Sokolem poprvé přišla už na konci minulé sezony. „To jsem ale nevěděla, kde mi hlava stojí. Řešila jsem jiné věci," vrací se ještě v čase.

K jejímu aktuálnímu příchodu na jih Čech napomohl Antonín Pokorný, asistent trenéra píseckých Sokolek. „Pracujeme spolu. Chci si navíc při škole začít od září dělat trenérské áčko. Takže chci nabrat ještě zkušenosti hráčské 
i trenérské. Proto jsem tady," přibližuje Martina Huráňová.

Písek má přednost

S píseckým týmem trénuje od začátku ledna. „Proti Zlínu jsem toho na hřišti příliš neodehrála. Byla jsem spíše taková podpora. Do dalších zápasů toho potřebuji ještě více natrénovat," svěřuje se.

Martina Huráňová je kmenovou hráčkou Otrokovic, ze kterých v Písku hostuje. Pomoc mateřskému oddílu nevylučuje. „Ale to jen v krajních situacích. Nemám pořádně doléčené ještě to rameno a přednost má Písek," upřesňuje Martina Huráňová.