Jak je to dlouho, kdy jsi před návratem naposledy hrál soutěžní zápas za Písek?
To už si asi ani nepamatuji. Tenkrát jsem šel do Sparty. Bylo to v době, kdy za muže hráli Aleš Kyrián nebo Jirka Kopáček a to už je snad osmnáct let. Z Písku jsem odcházel v šestnácti letech, teď je mi čtyřiatřicet, takže opravdu osmnáct let.

Hrál jsi ve více klubech a v několika zemích. Kde všude to bylo?
V Čechách jsem hrál za Spartu a Nymburk, odkud jsem také pendloval do Sadské. Pak jsem si zkusil první zahraniční angažmá v Holadsku a ze země tulipánů jsem odešel na Kypr, kde jsem strávil osm let.

Co způsobilo, že jsi opět doma? Jaký je důvod tvého návratu z Kypru?
Už jsem tam toho měl dost. Chtěl jsem se vrátit zpět do Čech, o čemž jsem uvažoval minimálně poslední dva roky. Navíc nyní čekáme s přítelkyní potomka, který by se měl za měsíc a půl narodit. To byl ten správný impulz, proč se vrátit zpátky.

Proč přímou cestou do Písku? Neoslovil tě ještě nikdo jiný?
Neměl jsem jiné nabídky, a abych se přiznal, tak jsem to vůbec neřešil. Právě kvůli dítěti jsme se chtěli zabydlet a těšil jsem se do Písku.

Hodláš v dresu Sršňů ukončit aktivní basketbalovou kariéru?
Na to jsem ještě nemyslel. Záleží hlavně na tom, jak bude sloužit zdraví. Rád bych pomohl Písku do nejvyšší soutěže.

Písek myslí na Kooperativa NBL?
Já na ni myslím a věřím, že je to reálné. Máme dobrou partu. Letos to zřejmě nevyjde, ale do příštích let bych takový cíl nevylučoval. Určitě bych chtěl hrát ještě alespoň dva roky, tedy jestli mě budou chtít.

Na Kypru jsi skončil již před nějakou dobou. Znamená to, že jsi měl herní pauzu?
Měl jsem pauzu. Kypr je malý ostrov, soutěž tam hraje méně týmů a sezona je krátká. Skončily jsme někdy v půlce února loňského roku a od té doby jsem vlastně nehrál. Jelikož je tam teplo, tak jsem chodil na tenis, na pláž, ale basketbalu jsem se tolik nevěnoval.

Jak jsi se dostával zpět do tempa?
Bylo to určitě těžší než dřív. Když jsem byl mladší, trvalo mi to třeba týden až čtrnáct dní. Teď už je ta doba delší, ale už jsem skoro tam.

Utkání s Vysočinou bylo už čtvrté, ve kterém jsi nastoupil. Poslední dva duely jste jasně ovládli, ale ty první dva ještě nebyly ideální.
Tam si to ještě nesedlo. Museli jsme se seznámit. Jak kluci se mnou, tak i já s nimi. Je škoda, že na USK to nevyšlo, protože tam a v podstatě i v Košířích to bylo o pár bodů. Myslím si ale, že teď už jsme najeli na tu správnou vlnu.

Jak hodnotíš výkon týmu v důležitém zápase s Vysočinou?
Úvod byl troch nervózní. Přišlo hodně diváků a my jsme z toho měli možná trochu svázané ruce. Šimon Běle nás pak svou obranou neskutečným způsobem strhnul, a hlavně ve druhé čtvrtině to pak byl ten správný výkon. Všichni dneska hráli super.

Pocházíš z basketbalové rodiny. Táta hrál basket a stejně tak i bratr Petr. Ten neuvažuje o návratu?
Brácha hrál basket a teď nehraje basket. Slíbil mi, že když se vrátím, tak to zkusí, ale zatím se k tomu moc nemá. Uvidíme, budu ho přemlouvat dál. Určitě bych si s ním rád zahrál. V soutěžním zápase jsme spolu ještě nenastoupili.