Na čele jsou Michalovce následované trojicí nejsilnějších českých celků.
Je zřejmé, že o postup do českého play-off se na jaře opět poperou především celky Zlína a Olomouce.
Možná trochu nad očekávání dobře si vede Prešov, který z deseti zápasů dokázal pět vyhrát.
Na konci se krčí ŠKP Bratislava, která nezískala ani bod, a také nováček z Trenčína, který bodoval právě v duelu s Bratislavou.
Písek je jedenáctý se ziskem čtyř bodů. O tom, jaká byla podzimní část sezony z hlediska píseckých házenkářek, jsme si popovídali s Michaelou Boorovou.

Po podzimu máte čtyři body a v tabulce jste jedenácté. Jak jste s vaším postavením spokojené?
Není to špatné. V každém případě jsme chtěly porazit Bratislavu a Trenčín, což se povedlo. Na druhou stranu jsme těch bodů mohly mít i víc. Škoda, že se nám vůbec nepovedly zápasy ve Veselí nad Moravou nebo v Partizánském, kde jsme měly na to, abychom uspěly.

Jak jste vnímaly nečekanou změnu trenéra těsně před zahájením letní přípravy?
Bylo to nečekané a některé hráčky byly dost zklamané. S novým trenérem jsme ale velmi spokojené a pro tým je určitě dobrý.

Co změna na trenérském postu přinesla? Změnily se tréninky nebo pojetí hry?
Tréninky dělají oba trenéři velice dobré a to mi vyhovuje. Třeba trenér Václavek mě toho v loňské sezoně hodně naučil a díky němu jsem se posunula dál. Na hřišti jsem strávila třeba i celých šedesát minut. Pan Jordák zase dává příležitost všem hráčkám a důvěřuje jim i v těžkých zápasech. A to je jedině dobře.

V loňské sezoně vás dost trápila zranění a trenér Václavek si často stěžoval, že nemůžete trénovat v plném počtu a hrát v optimální sestavě. V této sezoně se vám vážnější zdravotní potíže zatím vyhýbají. Jste lépe trénované, věnujete se víc rehabilitaci, nebo je to pouze o štěstí?
Těžko říct, hodně záleží na samotné hráčce, jak na sobě pracuje. Potřebuje posilovat kolena, kotníky, aby zraněním předcházela. Na tréninku se nedá stihnout všechno a je v zájmu každé z nás, abychom byly po zdravotní stránce v pořádku.

V minulých ročnících jste měly ve svém středu silnou individualitu, ať už to byla Veronika Malá nebo později Sára Kovářová či Magdalena Svobodová. V letošním kádru natolik výrazná osobnost schází. V čem tedy spočívá jeho síla?
Dříve jsme hodně spoléhaly na hru spojek. Pan Jordák chce, aby se více zapojovaly také křídelní hráčky a spojky s nimi spolupracovaly. Letos prostě hrajeme víc jako tým.

V úvodu jste se zmínila, že vás mrzí především nevydařené duely s Veselím nad Moravou a Partizánským. V kterých zápasech jste byly naopak samy se sebou maximálně spokojené?
Dařilo se nám především v domácích zápasech. Velmi dobře jsme zahrály se Šalou nebo třeba hned v úvodním utkání proti Prešovu, byť jsme ho velice smolně v závěrečných vteřinách prohrály. Tyto zápasy nám pomohly i psychicky a pokud bychom takové výkony dokázaly zopakovat i v jiných zápasech, mohly jsme mít bodů víc.

Prohraný zápas s Prešovem o jediný gól vám pomohl psychicky? Vypadaly jste tenkrát hodně sklesle…
Především pro mě to byl velmi smolný zápas. V posledních vteřinách jsem mohla rozhodnout, ale trefila jsem jen břevno a následně tyč. Prešovanky šly potom do brejku a rozhodly o svém vítězství v poslední sekundě. Asi dlouho na takový závěr nezapomenu.

Říkala jste, že se vám dařilo především v domácích utkáních. Z Bratislavy jste sice přivezly dva body, jinak byla vaše forma venku poněkud nestálá. Čím to je, že na palubovkách rivalů to zatím není ono?
Tuhle otázku si také často pokládáme a zatím jsme nepřišly na to, čím to je. V domácím prostředí se nám hraje lépe, protože nejsme unavené z cesty. Nevím, proč to nejde i venku. V autobuse si říkáme, jak na ně vlítneme a půjde to, možná jsme pak ale přemotivované a na hřišti se to neprojeví. Každopádně jsme zjistily, že proti silným soupeřům jsme schopny podat lepší výkon než proti těm papírově slabším.