V současné době Martin Komárek (30 let) pracuje jako trenér při tréninkových kempech po celé Evropě. Připravuje národní tým na mistrovství Evropy družstev.Kromtoho se účastní dřevorubeckých závodů v zámoří. Vytváří dřevěné sochy a skulptury převážně motorovou pilou, také pro charitativní účely. Je držitelem několika rekordů v Guinnessově knize za vyřezávání soch motorovou pilou na čas.

Kdy a kde vlastně vznikly dřevorubecké sporty?

Vznikly asi před dvaadvaceti lety v Americe, kde byly vybrány nejatraktivnější dřevorubecké disciplíny a sjednotila se tam pravidla. Dneska se může na tyto závody připravovat kdokoli na celém světě.

Jak jste se vy dostal k tomuto neobvyklému sportovnímu odvětví?

V roce 2001 jsem se v Německu zúčastnil svého prvního tréninkového kempu a odtud jsem postoupil na mistrovství Evropy v Mnichově. Tam jsem tehdy obsadil šesté místo. Postupně jsem se dostal do systému těchto závodů, nadále se účastnil tréninkových kempů a kvalifikačních závodů.

Přesto, aby se člověk věnoval tomuto odvětví, musí mít k němu nějaký vztah. Jak tomu bylo u vás?

Jsem lesní hajný a také dřevorubec, takže mám k tomuto velice blízko. Toto je sport všestranný, náročný na fyzičku i přesnost, a tomě moc baví.

Nyní zde před zraky početných diváků vyřezáváte z dřevěného špalku krásného čápa. Kolik takových exemplářů jste již vyrobil?

To, co zde dělám, je docela něco jiného, než čemu se normálně věnuji. Je to spíše můj koníček. A také si tím vydělávám na svůj sport. Podobných výtvorů jsem už vyřezal na stovky.

Můžete prozradit, jaký z vašich vyřezaných výtvorů byl nejdražší?

V loňském roce jsme v Brně na jedné škole vydražili koně za čtyřicet pět tisíc korun. Tato získaná částka byla věnována právě této škole.

To je ale pěkné, ne?

To určitě. Hodně záleží na tom, jací lidé se sejdou a jaká je vlastně myšlenka takové akce.

Aby mohli sportovci dosahovat co nejlepších výkonů, potřebují často a kvalitně trénovat. Jak je to ve vašem případě?

Já jsem se nejvíce připravoval přede dvěma roky na Novém Zélandu, kde mě intenzivně měsíc a půl trénovali moji kamarádi, kteří jsou v tomto odvětví nejlepší na světě. Ti mě dostali nahoru. Nyní se průběžně připravuji podle toho, jak mám čas a kolik mám práce. Víte, v budoucnu se bude nejvíce dařit těm, co budou hodně trénovat a budou mít nejlepší vybavení a podmínky. Tento sport je hodně o penězích.

Sport je také o rozhodčích, jak se hodnotí v tomto odvětví?

Mně se na tomto líbí, že zde nelze švindlovat, až občas na nějaký ten dopink. Bohužel u tohoto sportu zatím ještě nejsou dopinkové kontroly, a to je velká škoda. Všechny disciplíny jsou o čase a navíc každou disciplínu snímají minimálně tři kamery. Kdyby pak náhodou nastala nějaká sporná situace, která ale moc nenastává, může zasáhnout videorozhodčí. Navíc se na závody dívají tisíce lidí. O všem rozhoduje jeden rozhodčí, který má k dispozici videosystém.

Nakousl jste v dnešní době nepopulární jev ve sportu a tím je dopink. Vy jste se s ním už také setkal?

V dřevorubeckých sportech se už o něm také potichu mluví. Někteří závodníci, aby zvýšili svůj krátkodobý výkon, zřejmě něco používají. Je těžké s tím něco dělat, protože dopinkové kontroly jsou drahé. Zatím se nic neděje, ale v Americe se už o nich vážně diskutuje, takže možná nakonec na ně přece jenom dojde.

A co vaše příprava? Jak probíhá?

Pro mě je nejlepším tréninkem práce a potom podobné akce, jako je tato. Tím se nejvíce udržuji v kondici. Také rád jezdím na kole a chodím plavat.

Tento sport je zřejmě dost finančně nákladný. Jak to všechno zvládáte?

Stále sháním nějakého sponzora a doufám, že ho seženu. Pro mě je dobré, že se neustále držím nahoře, takže každý rok dostávám velmi dobré pracovní podmínky, takže působím jako trenér nebo jezdím na exhibiční závody, které jsou dobře placené. Tímto způsobem si vydělávám jak na závody, tak i na vybavení. Pokud se budu výkonnostně stále držet ve špičce, budu mít i potřebné peníze. Je to jedno s druhým.

Vaše cíle do budoucna?

Zatím mě to všechno moc baví a věřím, že mě to ještě nějaký čas bavit bude. Důležité je, abych byl zdravý, to je základ. Pak už bude záležet jenom na tom, jak se mi na závodech bude dařit a zda budu s ostatními soupeři držet krok. Doufám, že to tak bude.