VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ON-LINE rozhovor s klinickým logopedem Nemocnice Písek Tomášem Kubíkem

V online rozhovoru bude odpovídat Tomáš Kubík, klinický logoped Nemocnice Písek. Zabývá se především logopedií u dospělých pacientů, nejčastěji po cévních mozkových příhodách, mozkových traumatech, u pacientů s nádorovým onemocněním mozku a neurodegenerativními onemocněními. Jedná se o lidi, kteří se musí učit znovu mluvit, psát nebo také polykat. I když v menší míře, pracuje Tomáš Kubík také s dětmi, a to především s vývojovou dysfázií (poruchou jazykového vývoje) či vývojovými poruchami učení. V online rozhovoru bude Tomáš Kubík odpovídat v úterý 4. července od 10 do 11 hodin.

ON-LINE rozhovor s klinickým logopedem Nemocnice Písek Tomášem Kubíkem

Klinický logoped Nemocnice Písek Tomáš Kubík

Tento rozhovor byl ukončen dne 4.7.2017
DOTAZ: Zdravím vás, chci se zeptat, zda se podaří naučit znovu mluvit a plně fungovat každého člověka např. po mrtvici? hraje roli věk, nebo jestli je to žena/muž...?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

Vaše otázka je poměrně složitá. Nehraje roli jen věk, máme celou řadu pacientů ve vysokém věku, kteří po mrtvici poměrně úspěšně rehabilitují a naopak jsou pacienti v mladém věku, u kterých přetrvávají vážné logopedické problémy po řadu let. Podle mého názoru je asi nejdůležitějším faktorem typ cévní mozkové příhody (ischemická vs. hemoragická) a hlavně především umístění infarktového ložiska v mozku a jeho rozsah. Jako nesporně podstatný faktor v rehabilitaci logopedických vad po mrtvici pokládám osobně úroveň vzdělání. Ne snad z toho důvodu, že vzdělaný člověk má výkonnější mozek, ale proto, že velmi aktivně k rehabilitaci řečových a jazykových vad přistupuje. Jsem přesvědčen, že pohlavní rozdíly nejsou v této problematice významné
DOTAZ: Dobrý den, jak dlouho pracujete v oboru logopedie? Změnily se některé postupy za dobu Vaší praxe? Děkuji za odpověď.
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

děkuji za Vaši otázku. Alespoň si připomenu jak dlouho již v oboru pracuji. Letos v srpnu to bude již 14 let. Stejně v jakémkoli oboru, tak i v logopedii se objevují novinky, které je třeba sledovat. Logopedie je ovšem specifická tím, že novinky ze zahraničí lze aplikovat pouze omezeně. tedy pokud se budeme hovořit o jazykových poruchách. Čeština je jazyk s jinou gramatikou než např. angličtina. Nejvíc výzkumů v oblasti vývoje jazykových funkcí se právě v současné době provádí na tomto jazyce. pokud budeme např. ale hovořit o řečových poruchách a orofaciální rehabilitaci a nebo o poruchách polykání, tak tady jde vývoj výrazně dopředu a my se snažíme držet krok se zahraničím. v současné době se v logopedii rozvíjí nejvíce oblast poruch polykání (odborně dysfagie); klinický logoped spolupracuje např. s ORL lékařem a provádí s ním takzvané endoskopické vyšetření polykacího aktu, na některých specializovaných pracovištích provádí videofluoroskopické vyšetření polykání. Klinický logoped je součástí multidisciplinárního týmu a má v něm svoji nezastupitelnou roli v péči o osoby s poruchou polykání. V blízké budoucnosti předpokládáme nástup dalších novinek jako jsou elektrostimulace svalů v oblasti krku pro zlepšení funkce polykání a nesmím opomenou ani nástup nových technologií v oblasti jazykové a kognitivní terapie (paměť, pozornost), mám na mysli aplikaci různých počítačových softwarů a aplikací, které slouží k trénování těchto funkcí. Myslím, že logopedie bude za několik mále let k nepoznání od té před padesáti lety.
DOTAZ: Dobrý den pane doktore, je těžší spolupráce v rámci logopedie s dospělým pacientem nebo dětským? Děkuji
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

každá věková skupina vyžaduje specifický přístup. nemyslím, že bychom mohli říct, že se s jednou skupinou pracuje lépe a s jinou hůře. Jiné metody je nutno volit při práci s plachým dítětem předškolního věku a jiné při diagnostice s adolescentem, který má výraznou koktavost a tento deficit zasahuje negativně jeho prožívání. Přístup je tedy zcela individuální. Já osobně rád pracuji s dospělými lidmi. Především proto, že k nim mohu přistupovat jako k partnerům a mohu s nimi o jejich problémech otevřeně hovořit. Je pak na každém dospělém klientovi, jaký přístup k terapii zvolí - aktivní či spíše pasivní. U dětské populace často cítíme tlak ze strany rodičů. Musíme věnovat dostatek času nejen dítěti, ale i důkladné edukaci samotných rodičů. Pokud se jedná o složitější diagnozu je logopedická péče dlouhodobá a po celou dobu terapie je nutné s rodiči aktivně spolupracovat.
DOTAZ: Pane doktore, jak si mám vyložit rozdíl mezi logopedem a klinickým logopedem?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

jsem opravdu moc rád, že tato otázka padla. Rozdíl je to velký. Klinický logoped je zdravotnické povolání. Každý klinický logoped musí být absolventem pedagogické fakulty v oboru speciální pedagogika a musí mít státní zkoušku z logopedie a surdopedie (obor, který se zabývá péčí o sluchově postižené). Po absolutoriu nastupuje do zdravotnického systému, musí projít půlroční praxí a následně je zařazen do takzvané specializační přípravy, která je završena - v ideálním případě - po třech letech atestací. Poté se musí, stejně jako kterýkoli jiný zdravotnický odborník, celoživotně v oboru vzdělávat. Důležité je zdůraznit, že má také za výkon svého povolání i odpovídající trestní odpovědnost. Logoped pracující ve školství může a nemusí mít zmíněné státní zkoušky. Někdy, bohužel, stačí k výkonu logopedické činnosti ve školkách a školách nějaký kurz. Za svoje výkony nenese žádnou odpovědnost. Nemusí se dále vzdělávat. Ale pozor, nechci tím říci, že kolegyně a kolegové pracující v rezortu školství, popř. sociální péče jsou nezkušení nebo provádí svoji práci špatně. To nikoliv. Spíše jde o to, že klinický logoped má větší zkušenosti se středně těžkými a závažnými typy řečových a jazykových poruch. A v těchto případech má možnost i spolupráce s dalšími odborníky jako jsou psychologové, neurologové, foniatři apod. Pokud máte pocit, že Váš blízký má nějaký problém s řečovou komunikací či s polykáním, je vždy dobré se obrátit na klinického logopeda, ať už v soukromé ambulanci a nebo v nemocnici.
DOTAZ: Dobrý den, chci se optat. Dá se ráčkování či šišlání odnaučit (vyléčit) třeba i po čtyřicítce věku člověka?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

v zásadě ano. Ale! I když se jedná vlastně z logopedického hlediska o lehkou vadu výslovnosti musím říct, že v dospělém věku platí jistá specifika, která nejsou platná pro věk dětský. V dospělosti je totiž motorický systém vadné artikulace natolik zautomatizovaný a zafixovaný v nervové síti motorického systému člověka, že změna či přeprogramování těchto okruhů vyžaduje značné volní úsilí. Někdy dochází k takové situaci, že dospělí člověk bez potíží porozumí jak správně tvořit danou hlásku, je dokonce schopen ji používat ve slovech a ve větách při opakování nebo při čtení, ale ve chvíli, kdy mentálně opustí situaci nácviky začne opět zcela spontánně aplikovat odchylný motorický model. Tedy největším problémem je fáze automatizace, tj. schopnost zapojit správně tvořenou hlásku do běžné mluvy, kdy si už nehlídáte jak danou hlásku vyslovovat, ale soustředíte se na obsah mluvené komunikace. Každopádně vždy stojí za to to zkusit. Aspoň se o sobě člověk dozví, kolik má v sobě vnitřní síly ke změně.
DOTAZ: Dobrý den, setkal jste při své práci s pacienty s nějakou opravdu neobvyklou vadou řeči?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

v podstatě ne. Ne proto, že by to nebylo neobvyklé, ale proto, že už mě asi nic nepřekvapí. Typy řečových a jazykových deficitů jsou natolik různorodé a variabilní, že mě nic z toho nepřekvapí. A vlastně by ani nemělo. Nicméně asi nejzajímavější ze všech skupin onemocnění, které vedou k více či méně (ne)obvyklým projevům v řečové produkci jsou nádorová onemocnění mozku. V této kategorii se setkávám s projevy, které nejsou obvyklé u osob po cévní mozkové příhodě. Je to proto, že nádorová onemocnění se vyskytují v mozku na částech, kde obvykle po mrtvici k poškození nedochází. Setkal jsem se tak s pacienty, kteří např. nebyli vůbec schopni vůbec používat slovesa či používali slovesa v infinitivu. Jsou to takové jazykové speciality. Naštěstí ale nejsou tak časté.
DOTAZ: Dobrý den pane doktore. Malé děti začínají mluvit v různém věku. Je nějaká věková hranice, když dítě ještě nemluví, u kterého se dá říct, že je něco špatně a je potřeba to začít , pokud to jde, řešit? Děkuji za odpověď.
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

jak jste správně poznamenala, různé děti začínají hovořit různým způsobem v různé fázi jejich vývoje. Variabilita je obrovská. Nicméně, pokud se u dítěte
- podle obvyklého a dobře známého scénáře - neobjevují po prvním roce známky prvotní řečové produkce jako je tzv. žvatlání - opakování slabik mateřského jazyka a nebo dítě do tří let věku netvoří krátké věty či dokonce slova může se jednat o opožděný vývoj z různého důvodu. Pak je vždy nutné navštívit odborníky, aby upřesnili důvody tohoto zaostávání. Může se jednat o příčiny různého stupně závažnosti. Jsou ale i děti u kterých pozorujeme do tří let výrazné opoždění a nakonec vše doženou nebo jsou v řeči jen drobné artikulační odchylky.
DOTAZ: Pane doktor, k "blížícímu" se začátku školního roku. Pokud jde moje dítě do první třídy, má již mluvit bezchybně, nebo má ještě nárok na nějaké to „šišlání“? Děkuji Lenka
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

artikulace má svoje vývojové fáze, některé hlásky jsou motoricky jednodušší a jiné náročnější. U některých dětí vyzrává motorický systém později a některé poruchy artikulace přetrvávají do mladšího školního věku. Pokud jsem ale dítě neviděl, nemohu takto neurčitě říci, že má dítě na nějaké to šišlání nárok. V tomto případě je vždy důležité navštívit klinického logopeda. Mohlo by se jednat a problém složitější, který by mohl naznačovat, že dítě by mohlo mít potíže v oblasti čtení a psaní, protože se u něho objevuje opoždění tzv. fonemického povědomí a to bývá u dětí s přetrvávajícími odchylkami v tvoření sykavek docela časté.
DOTAZ: Dobrý den, léčíte i poruchu polykání. Chrápání už asi do Vašeho oboru nepatří, že ?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,

poruchy polykání neléčíme. Poruchami polykání se zabýváme, ovšem klinický logoped není lékař ale pedagog a tak metody, které obvykle používáme označujeme obecně jako reedukaci či rehabilitaci. Klinický logoped má diagnostické nástroje, kterými je schopen v dnešní době dobře posoudit funkci polykání. Nutně ovšem musí spolupracovat s lékaři v oboru ORL a neurologie, kteří mají k dispozici další specifické vyšetřovací nástroje, kterými mohou diagnostiku zpřesnit. V rehabilitaci používáme různé postupy, které pacientům s poruchou polykání umožní aplikovat různé náhradní mechanismy - polykací manévry, nebo s nimi spolupracujeme na úpravě vhodného typu konzistence. Chrápání do naší kompetence opravdu nespadá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení