Rodák z Písku (19. 8. 1907) projevoval už v dětství výrazné hudební nadání a do tajů houslové hry ho zasvěcoval nejprve ředitel kůru Jaromír F. Hruška a později Otakar Ševčík.

Se slavným houslovým pedagogem si však mladý Srnka nerozuměl, stejně jako v Praze s prof. Janem Mařákem. Až u prof. Jindřicha Felda dokončil studium houslí a věnoval se skladbě.

Po studiích byl houslistou a kapelníkem v orchestru Jaroslava Ježka v Osvobozeném divadle, působil v orchestru Národního divadlaa v Symfonickém orchestru Čs. rozhlasu.

S filmem přišel Jiří Srnka poprvé do kontaktu v roce 1936 jako člen skupiny mladých dokumentaristů a první filmovou hudbu napsal pro dokument Jiřího Weisse Dejte nám křídla. Za dobu svého aktivního působení byl autorem hudby k téměř 200 filmům. V počátcích to byly zejména filmy s jihočeskou tématikou jako Ohnivé léto, Kluci na řece, Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou a další natáčené v Písku a okolí. Srnkova hudba doprovází i historické snímky jako Jan Žižka, Jan Hus a Proti všem, pohádky Hrátky s čertem a Dařbuján a Pandrhola. Skladatel nechyběl ani u tvorby televizních filmů jako Lístek do památníku či u seriálu F. L. Věk.

Jeho scénické skladby pro Městská divadla pražská se vyznačovaly velkou invencí a modernistickými kompozičními technikami. „Nicméně do osobitosti jeho pozdějších filmových a divadelních hudeb měly daleko. Žádný z přidělených úkolů Srnkovi neumožňoval projevit se v poloze, která mu bytostně vyhovovala, v poloze snivého lyrismu spjatého s prožitkem jihočeské přírody,“ napsal divadelní historik Bořivoj Srba.

Životu a tvorbě Jiřího Srnky je věnována výstava Věry Vodvářkové otevřená v Městské knihovně v Písku do konce srpna.