VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE:Dies irae překročilo akustické možnosti kostela

České Budějovice - Brněnská filharmonie vystoupila v Českých Budějovicích s Verdiho Requiem. Orchestr při vystoupení dirigoval Leoš Svárovský

12.9.2013
SDÍLEJ:

Verdiho requiem v podání Filharmonie Brno zazněl na závěř hudeních slavností Emy Destinové v kostele sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích. Dirigent Leoš Svárovský, sopran Katia Pellegrino, Český filharmonický sbor a další..Foto: Deník/Václav Pancer

Hudba je vždycky krásná. A to i tehdy, znázorňuje-li utrpení, smutek či žal. Těžko bychom hledali lepší doklad uvedeného tvrzení, než je smuteční mše za zemřelé pro sóla, sbor a orchestr vyhlášeného mistra kantilény Giuseppa Verdiho. Proti očekávání však skladba při úterním závěrečném koncertu Hudebních slavností Emy Destinnové v Kostele svatého Jana Nepomuckého nevyzněla ideálně a neokouzlovala tak, jak by mohla. Takový je alespoň dojem posluchače sedícího na jednom z mnoha provizorních míst v odlehlých koutech kostela, který nejenom že zpěváky s orchestrem neměl šanci zahlédnout, ale velkolepé Requiem se mu místy slévalo do nevyvážených hlukových skvrn.

Koncert začal s lehkým zpožděním po devatenácté hodině, kdy před početné publikum předstoupilo „tisícihlavé" hudební těleso. Jeho základ tvořila brněnská filharmonie s dirigentem Leošem Svárovským, prezidentem dnes již tradičního jihočeského festivalu. Filharmonii doplnil Český filharmonický sbor Brno a čtyři sóloví zpěváci: sopranistka Katia Pellegrino, mezzosopranistka Stella Grigorian, tenorista Héctor Sandoval a basista Mika Kares. Když se kostelem rozezněl tichý sborový úvod Requiem aeternam, bylo to krásné, vznešené, magické. Prudký nástup Sandovala v Kyrie eleison, jehož do kvartetu záhy doplnili další zpěváci, už působil poněkud nepřirozeně a násilně. Možná to bylo ale dáno také tím, že se chvílemi úplně vytrácel instrumentální doprovod. Následující dynamické a bouřlivé Dies irae již zcela překračovalo akustické možnosti kostela.

Skladba italského mistra, jehož výročí dvě stě let od narození letos na podzim slavíme, je dílem obsahově, formálně i zvukově monumentálním; dílem, které plně odráží megalomanskou estetiku hudby druhé poloviny devatenáctého století. V tomto smyslu klade nesmírné nároky na prostor. Ačkoliv se pro provedení mše chrámové prostředí přirozeně nabízí, kapacita svatého Jana přece jenom není taková, aby unesla romantické rekviem na výborné umělecké a hudební úrovni. Před oltářem se tísnil sbor, pod ním byli v celé šíři kostela rozeseti hráči filharmonie. Z chrámové periférie, tedy z provizorních míst, na nichž ale seděly desítky diváků, byly slyšet různé instrumentální sekce a vokální hlasy, nikdy ale celek. V dynamicky vypjatých pasážích někdy až s nepříjemnou intenzitou přeznívaly žestě. Smyčce si posluchač místy pouze domýšlel. Když se ke všemu naplno rozezněly bicí, byla to již spíše hudba pro fyzické prožívání a nikoliv přes všechno drama a smuteční atmosféru melodický a líbivý Verdi. Uvedené problémy se objevovaly zvláště v první polovině skladby, svoji roli v tomto směru možná sehrála i delší aklimatizace orchestru s postupným vyladěním souhry.

Jak již bylo naznačeno, relativně tišší a hlasově řidší části skladby vyzněly nejlépe. Příkladem byla půvabná třetí část Offertorium koncipovaná jako kvartet. Žádný z hlasů zde barvou ani výrazem nevynikal, dohromady ale seděly. V komorních partiích, ale i jinde byl dobrý sbor. Přestože z hlediska plasticity nelze mluvit o dokonalosti, povedené byly i závěrečné části Agnus Dei a Lux aeterna. Po finální části Libera me tleskající publikum povstalo, k čemuž ho v první řadě vedla zvědavost podívat se, kdo mu to celý večer hrál a zpíval.

Přes uvedené problémy platí, že slavnostní provedení Verdiho Requiem za účasti tolika muzikantů a zpěváků bylo na budějovické poměry opravdu výjimečnou událostí. S úctou k půvabům místních chrámů podobná díla budou uším více lahodit v sále Emy Destinnové plánovaného koncertního centra „Rejnok".

Jan Blüml, autor je muzikolog 

Autor: Redakce

12.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V jindřichohradeckém muzeu fotografie začala výstava fotografií a fotomontáží píseckého rodáka Jiřího Škocha.
29

Obrazem: Fotograf Jiří Škoch vystavuje v Hradci

Želeč si z Písku odvezla všechny tři body.
13

Písecké béčko podlehlo fotbalistům Želče

Ostravští Snakes definitivně uštknuli písecké Sršně

Písek - Také třetí duel extraligového čtvrtfinále play-off basketbalistů kategorie U17 ukořistili hráči Ostravy. Pro Sršně sezona skončila.

Vedoucí Olympia z Hradce Králové neměla v Písku nic jistého

Písek - V rámci 24. kola Fortuna ČFL přivítali písečtí fotbalisté královéhradeckou Olympii, která si v posledních letech vždy o soutěž polepšila a podobné vyhlídky má i letos. Domácí byli favoritovi zdatným soupeřem a do závěrečných okamžiků živili naději alespoň na bod.

Jedničkou lidovců na kandidátce do sněmovny bude Jan Bartošek

Jižní Čechy - Jihočeští lidovci v sobotu zvolili vedení krajského výboru strany a čelo kandidátky KDU-ČSL do letošních sněmovních voleb. V obou volbách uspěl současný místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek.

Město tady vytvořilo ghetto, stěžují si lidé z Purkratic

Písek – Odmítáme žít na skládce, píší lidé z Purkratic ve stížnosti adresované městu. Jejich situace už je prý neúnosná.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies