VYBRAT REGION
Zavřít mapu

LETÍ MI UŠIMA: Dýdžej na pohřbu

Dušičkový zápisník kulturního redaktora Václava Koblence.

1.11.2011
SDÍLEJ:

Michal TučnýFoto: www.stodola.kyno.cz

Když Petr Spálený spustil, že nechce mít na pohřbu šumaře, říkal jsem si: to je náhodička. Za pár minut ale oznámil Michal Tučný, že měl rád písní, v nichž žil, a mně začalo svítat. Oné neděle, kdy se ze mě stal hrobař, jak naše violoncellistka souhrnně pojmenovala všechny, kteří se kolem Dušiček vypraví za svými předky, jsem v autě poslouchal Český rozhlas 2. A jeho dramaturg, zřejmě pod vlivem návštěvy nějakého toho krchova, se rozhodl řidičům s auty plnými květin a svíček zpříjemnit jízdu.

Čekal jsem, zda dojde také na Čekej tiše. Došlo, i když ten den měl k růžové barvě daleko. Vlastně to ale bylo docela příjemné, a ve chvíli, kdy Kalandra svým skřípavým hlasem zkonstatoval, že s sebou nebere známý tváře a ať si tu žijem, co se do nás vejde, člověk mohl opravdu trochu rozjímat s volantem v ruce. Bohužel i dnešní třicátník už má v tomto ohledu nad čím rozjímat. Asi nejlépe to pojmenoval Jan Přeslička z kapely Epy de Mye: verš z písně Nikdy neříkej nikdy zní: Až si jednou řekneš/ co ti ještě schází/ v dokonalým těle/ najdou metastázy…

V duchu jsem pak rozhlasového dramaturga pochválil, když jsem si vzpomněl, jaké písně mi nabídli pohřebáci z Ústí nad Labem před pohřbem mého táty. Seznam začínal nějakou óbrsračkou od Kelly Family, následovaly další břečky, z nichž má člověk s elementárním hudebním vkusem kopřivku. Poté, co jsem funebrákům oznámil, jaké písně by se asi tátovi líbily, nejdřív zkoprněli a pak rezolutně prohlásili, že teda klidně, ale „musíš si je, mladej, někde sehnat, přinýst kazeťák a pustíš si je sám.“

Tak se ze mě před deseti lety stal na pohřbu mého nejbližšího člověka dýdžej. V prvních minutách se sice zdálo, že nebude hudba vůbec žádná, neb havrani nemohli najít funkční zásuvku, ale nakonec našli. A tak zatímco sestra a pár příbuzných sedělo dole, syn na to celé hleděl seshora, hlídal přehrávač, volume a modlil se, aby nenastal výpadek proudu. Slzy tenkrát přišly až hluboko večer. Věřím ale, že Knockin' on Heaven's Door si táta tam kdesi nahoře broukl s Dylanem dost rád.

Autor: Václav Koblenc

1.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

JAN LUKAS. Druhý na mistrovství světa.

Krumlovský vícemistr světa míchal svůj stříbrný drink na Staroměstském

Soumaři z něneckého Grainetu přivezli čerstvou sůl. Tu předali na pódiu rychtáři, jenž ještě smlouval o ceně.
266

OBRAZEM: Prachatické Slavnosti Zlaté stezky

Výstava Malí vojáci velkých válek je k vidění v Milevském muzeu

Milevsko - V Milevském muzeu je k vidění nová výstava s názvem Malí vojáci velkých válek.

Zbelítov bude oslavovat dvě výročí

Zbelítov - V pátek 7. července si ve Zbelítově připomenou 280 let od postavení návesní kapličky a 80 let od postavení pomníku padlým v I. světové válce.

Hasiči v Písku a Milevsku přivítali žáky

Písecko - V dopoledních hodinách 21. června se uskutečnil pro žáky základních a mateřských škol den otevřených dveří u profesionálních hasičů v Písku a Milevsku.

Kam za kulturou a zábavou na Písecku?

Písecko - Nabízíme vám tipy pro volný čas.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies