VYBRAT REGION
Zavřít mapu

LETÍ MI UŠIMA: Dýdžej na pohřbu

Dušičkový zápisník kulturního redaktora Václava Koblence.

1.11.2011
SDÍLEJ:

Michal TučnýFoto: www.stodola.kyno.cz

Když Petr Spálený spustil, že nechce mít na pohřbu šumaře, říkal jsem si: to je náhodička. Za pár minut ale oznámil Michal Tučný, že měl rád písní, v nichž žil, a mně začalo svítat. Oné neděle, kdy se ze mě stal hrobař, jak naše violoncellistka souhrnně pojmenovala všechny, kteří se kolem Dušiček vypraví za svými předky, jsem v autě poslouchal Český rozhlas 2. A jeho dramaturg, zřejmě pod vlivem návštěvy nějakého toho krchova, se rozhodl řidičům s auty plnými květin a svíček zpříjemnit jízdu.

Čekal jsem, zda dojde také na Čekej tiše. Došlo, i když ten den měl k růžové barvě daleko. Vlastně to ale bylo docela příjemné, a ve chvíli, kdy Kalandra svým skřípavým hlasem zkonstatoval, že s sebou nebere známý tváře a ať si tu žijem, co se do nás vejde, člověk mohl opravdu trochu rozjímat s volantem v ruce. Bohužel i dnešní třicátník už má v tomto ohledu nad čím rozjímat. Asi nejlépe to pojmenoval Jan Přeslička z kapely Epy de Mye: verš z písně Nikdy neříkej nikdy zní: Až si jednou řekneš/ co ti ještě schází/ v dokonalým těle/ najdou metastázy…

V duchu jsem pak rozhlasového dramaturga pochválil, když jsem si vzpomněl, jaké písně mi nabídli pohřebáci z Ústí nad Labem před pohřbem mého táty. Seznam začínal nějakou óbrsračkou od Kelly Family, následovaly další břečky, z nichž má člověk s elementárním hudebním vkusem kopřivku. Poté, co jsem funebrákům oznámil, jaké písně by se asi tátovi líbily, nejdřív zkoprněli a pak rezolutně prohlásili, že teda klidně, ale „musíš si je, mladej, někde sehnat, přinýst kazeťák a pustíš si je sám.“

Tak se ze mě před deseti lety stal na pohřbu mého nejbližšího člověka dýdžej. V prvních minutách se sice zdálo, že nebude hudba vůbec žádná, neb havrani nemohli najít funkční zásuvku, ale nakonec našli. A tak zatímco sestra a pár příbuzných sedělo dole, syn na to celé hleděl seshora, hlídal přehrávač, volume a modlil se, aby nenastal výpadek proudu. Slzy tenkrát přišly až hluboko večer. Věřím ale, že Knockin' on Heaven's Door si táta tam kdesi nahoře broukl s Dylanem dost rád.

Autor: Václav Koblenc

1.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V jindřichohradeckém muzeu fotografie začala výstava fotografií a fotomontáží píseckého rodáka Jiřího Škocha.
29

Obrazem: Fotograf Jiří Škoch vystavuje v Hradci

Želeč si z Písku odvezla všechny tři body.
13

Písecké béčko podlehlo fotbalistům Želče

Ostravští Snakes definitivně uštknuli písecké Sršně

Písek - Také třetí duel extraligového čtvrtfinále play-off basketbalistů kategorie U17 ukořistili hráči Ostravy. Pro Sršně sezona skončila.

Vedoucí Olympia z Hradce Králové neměla v Písku nic jistého

Písek - V rámci 24. kola Fortuna ČFL přivítali písečtí fotbalisté královéhradeckou Olympii, která si v posledních letech vždy o soutěž polepšila a podobné vyhlídky má i letos. Domácí byli favoritovi zdatným soupeřem a do závěrečných okamžiků živili naději alespoň na bod.

Jedničkou lidovců na kandidátce do sněmovny bude Jan Bartošek

Jižní Čechy - Jihočeští lidovci v sobotu zvolili vedení krajského výboru strany a čelo kandidátky KDU-ČSL do letošních sněmovních voleb. V obou volbách uspěl současný místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek.

Město tady vytvořilo ghetto, stěžují si lidé z Purkratic

Písek – Odmítáme žít na skládce, píší lidé z Purkratic ve stížnosti adresované městu. Jejich situace už je prý neúnosná.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies