Tentokrát mezi sebou přivítali osobnost obzvlášť milou, bývalého píseckého kriminalistu a spisovatele, Portyčáka rodem i srdcem, Ladislava Berana. V Protivíně na besedě byl již počtvrté. Tentokrát besedoval hlavně o své nejnovější knize Hříšní lidé města Písku, která vyšla nedávno v březnu.


Autor zavzpomínal na svá první léta u policie, kde byl od roku 1970, na tehdejší způsob práce, typy přestupků. Povídání pana Berana bylo často přerušováno dotazy. „Jak to bylo se šéfem písecké pátračky, štábním kapitánem Votrubou, jeho podřízeným Hřebejkem, s píseckou galérkou?“ Otázky se jen hrnuly. „Píšete o písecké pátračce. Kde tehdy ve 30. letech vznikaly, kde měla sídlo písecká pátračka?“


Dozvěděli jsme se, že četnické pátračky vznikaly v místech, kde úřadoval krajský soud. A ten v Písku byl. Místa, kde četnická pátračka sídlila, většina z nás znala. V blízkosti hostince U Lip, dokonce ve dvoře domu autor našel polorozpadlý altán, před kterým se tehdy osazenstvo pátračky vyfotografovalo. Později pátračka, okrsek 92, „úřadoval“ Na Převorce, nad okresem, u Husova parku.


„Často píšete o píseckých hostincích, kde se setkávali četníci se stálými štamgasty i píseckou galérkou. Kde stály nejznámější hostince?“ „U Šímů na Drlíčově, U Zelených, Na Pěníku. Zde byl dokonce jeden z veřejných domů, v r. 1932 po jejich oficiálním zrušení, přejmenován na Dům laskavé neřesti. Porovnání práce policie, zločinu i těch, kteří zákon porušují, a to z doby, kdy L. Beran u policie začínal, a nynějšího stavu, vyznívá negativně pro dnešní překotnou dobu, kdy jsou upřednostňovány především materiální hodnoty.


Spisovatel ve svých knihách zpracovává kauzy, s nimiž se setkal během práce na kriminálce, doplňuje je studiem dobových pramenů. Byl a je stálým návštěvníkem archivu a muzejní knihovny v Prácheňském muzeu. Své knihy vydával u píseckého nakladatele pana Měšťana (celkem 12). Za knihu zde vydanou - Zločin přijde po půlnoci - získal literární cenu - Zeyerův hrnek.

Křest knihy Ladislava Berana Hříšní lidé města Písku.
Ladislav Beran pokřtil knihu o hříšných lidech


Je držitelem i ceny Jiřího Marka za knihu Vraždy v afektu. Tato kniha Protivíňáky obzvlášť zajímá, neboť mimo jiné zachycuje i protivínské případy.
V současné době vydává knihy v brněnském nakladatelství MOBA. Čtenáři se letos mohou těšit na knihu Rendez-vous s vrahem, před Vánoci mají vyjít Námluvy se zločinem.


Zúčastněné zajímalo, dočkají-li se Člověčiny z r. 1991 pokračování. Tato svěží knížka o autorově milé Portyči, Písečácích, příznačných píseckých postavičkách je beznadějně rozebrána. Volné pokračování Jak jsem potkal lidi a Nohy pod peřinou autor dokončuje. Mnoho autorových knih ilustroval autorův přítel, písecký grafik František Doubek. Vzpomínkovou knihu na něho autor připravuje, sbírá materiály. Sám říká: „Napsat knihu o Františkovi cítím jako dluh, který je třeba splatit.“ Na konci víc jak dvouhodinové besedy četl úryvek z povídky o posunovači Vavřinci Hokrovi. Povídka je situována mimo jiné do protivínské nádražní restaurace, hostince U Chudých, do Putimi, na vochtr do Ražic…


Z knih i osobního setkávání s autorem vyzařuje profesionalita, lidskost, pochopení pro lidská selhání, prostě člověčina. Beseda nemohla končit jinak, než oboustranným slibem, že se nesetkáváme naposledy.


Za Protivínský vlastivědný klub Věra Piklová