V kabině jste najednou tři zdraví gólmani. Jak jste si vysloužil právě vy důvěru pro zápas s Prostějovem?
Trenér se mě ptal, jak se po zranění cítím. Řekl jsem mu, že už jsem v pořádku. Den před zápasem mě informoval, že půjdu do branky. Byl jsem rád, že jsem dostal šanci a hlavně jsem měl radost, že jsme vyhráli.

Pauzu jste měl docela dlouhou. Bylo to na ledě znát?
Moje pauza trvala sedm týdnů, což je pro gólmana dlouhá doba. Připadal jsem si jako na začátku sezony. První třetina byla v pohodě. Neměl jsem tam moc zákroků, ale nemohl jsem se dostat do tempa. Snažil jsem se být koncentrovaný, i když mi tam ve druhé třetině spadly dva góly.

Při prvním vás Franek překonal ze sóla. Nesedl jste mu maličko na lep?
Trošku asi ano. Myslel jsem, že bude střílet, tak jsem proti němu vyjel, abych mu zmenšil úhel. Udělal mi kličku do strany, na kterou jsem nestačil zareagovat. Při druhém gólu jsem čekal střelu, ale obránce krásnou křížnou přihrávkou našel volného spoluhráče u mé tyčky. Na to jsem vůbec nestačil zareagovat.

Chvilku to vypadalo i na třetí gól, když Meidl objel vaši branku a kotouč jste vyrážel hokejkou těsně před čárou, anebo také možná za ní. Jak jste viděl tuto situaci?
Myslím si, že to gól nebyl. Ale úplně jistě to říct nemohu, protože jsem puk pořádně přes hokejku neviděl. Sledoval jsem protihráče, jak obtáčí branku. Díval jsem se mu do očí a ne na puk, potom jsem tam jenom máchl hokejkou. Hlavně jsem rád, že rozhodčí gól neuznali.

Ve třetí třetině soupeř docela tlačil. Nenechávali vás spoluhráči občas až moc na holičkách?
Je třeba zdůraznit, že Prostějov celkově nehrál špatně. Rozhodně jsme je nechtěli podcenit a oni hráli skutečně velmi dobře. Byli nám vyrovnaným soupeřem, jenom neproměňovali šance.

Co bude dál? Kdo bude chytat v dalším utkání v Litoměřicích?
Nemáme žádné indicie, necháme to na trenérech. Nebo si hodíme korunou…