Trénování na mě zbylo, když jsem byl zrovna zraněný

30. 7. 2015

Redakce

Milevsko – Do Milevska přišel teprve před půl rokem z nedalekých Bernartic. Přesto už má za sebou jeden úspěch. Díky sedmi jarním výhrám dokázal Karel Syrovátka zachránit pro Milevsko divizní soutěž. Právě v divizi patří vůbec k nejmladším trenérům. Vždyť když bychom měli brát jeho věk a věk asistenta Filipa Škocha, bylo by jim dohromady pouhých 61 let.

Trenér divizního Milevska Karel Syrovátka prožívá na lavičce svého týmu první letní přípravu. | Foto: Jan Škrle

Začneme vzpomínkou na vaši hráčskou kariéru. Proč jste s ní musel tak brzo skončit?
Hrát jsem přestal před třemi lety, když jsem si komplikovaně poranil i druhé koleno. Letos v zimě jsem podstoupil operaci. Teď přemýšlím, jestli si znova občas zahrát, ale problém bude v trénincích, které se mi překrývají. Uvidím, jestli začnu,  a když, tak na jaké úrovni.

Co vás poté vedlo k začátku vaší trenérské kariéry?
Já jsem trénoval děti již po prvním zranění, když jsem nemohl dva roky hrát. Poté jsem z časových důvodů přestal, když jsem se vrátil k hraní a byl jsem mimo Milevsko. Ale teď jsem se k tomu dostal, že to na mě zbylo (úsměv). V Bernarticích odcházel po postupu do I. A třídy trenér Vašíček a nepovedlo se přivést již zkušeného trenéra. Já byl zrovna zraněný, tak to na mě zbylo.

Jak tedy vzpomínáte na působení v Bernarticích?
Tak v tomhle pohledu ještě tolik vzpomínat nemusím, neboť to ještě není tak dávno, co jsem tam skončil. S klukama, s trenéry i s vedením jsem ve stálém kontaktu. Když zrovna nemáme trénink  v Milevsku, tak se jdu  s klukama z Bernartic proběhnout nebo si zajdeme třeba na limonádu.

Vaše další trenérské kroky vedly do nedalekého Milevska, kde jste již dříve nastupoval jako hráč. Kdo vás oslovil a s jakým cílem jste do mužstva nastupoval?
Oslovilo mě vedení Milevska. Jeden z cílů, ale který je vidět nejvíc, se povedl a to je záchrana. Na dalších musíme pracovat, ale není a nebude to jednoduché.

Jak složitá cesta k záchraně byla? Vím, že jste měl v zimním období několik hráčů na zkoušce. Ti se ale nakonec v jarní části soutěže neobjevili. Byl to pro vás velký problém?
Cesta nebyla jednoduchá. Na začátku jsem měl jiné představy, ale nakonec jsme přivedli pouze tři mladé kluky, kteří se na začátku sezony zranili, a konec soutěže jsme tak dohrávali ve stejném složení jako na podzim. Přibylo k tomu větší pracovní vytížení některých hráčů. Bylo vidět, že tréninková docházka nebyla taková jako na začátku. I kvůli tomu nám v zápasech chybělo více síly  v jednotlivých herních činnostech.

Mužstvo bylo celou sezonu založené především na týmové spolupráci, přesto, kteří hráči dle vás patřili k oporám mužstva?
Přesně tak. Základ tvořila hra celého týmu. Je důležité, aby všichni pracovali pro tým. A i díky tomu jsme vyhrávali. Šest zápasů ze sedmi jsme vyhráli, vždy když jsme nedostali branku. Nemáme tým složený z individualit.

Nyní už k příští sezoně. Mužstvo poprvé povedete od začátku soutěže. Jaké jsou vaše cíle  v budoucnosti? Je o vás známo, že jste obdivovatelem plzeňského fotbalu, respektive stylu, který Plzni nadiktoval Pavel Vrba. Chtěl byste podobný styl praktikovat v menší úrovni i v Milevsku?
Hlavní cíl bude, jak jsem již řekl, doplnit kádr. Potom pohybovat se s týmem v první polovině tabulky. Samozřejmě, že bych chtěl hrát hezký útočný fotbal, ale to vše vychází hlavně z tréninkových a hráčských možností, které máme.

MARTIN PETŘÍK