Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Velký podíl na tomto výsledku má trenér čížovského mužstva Juraj Kobetič.

Poslední utkání přeboru jste odehráli na hřišti lídra soutěže, rezervy Sezimova Ústí. Bylo svojí úrovní opravdu šlágrem kola?

Naše prohra 1:5 neodpovídala celkovému dění na hřišti. My jsme šli do tohoto utkání s tím, že proti nám nastoupí mužstvo posílené hráči, kteří jsou v kádru ligového A–týmu. Věděli jsme, že vyhrát o tři góly je spíše přání než realita. Ale šli jsme do zápasu s tím, že chceme zvítězit a že poslední duel sezony si chceme náležitě užít.

Taktika byla jasná, hrát náš fotbal, pozorně odzadu, protože, kdybychom hru otevřeli, tak by to nemuselo dobře dopadnout. Hráli jsme trpělivě a až do sedmdesáté minuty to byla vyrovnaná partie.

První branku jsme dostali po rohu. To byl první inkasovaný gól na jaře ze standardní situace. Vzápětí jsme měli šanci ke srovnání skóre, ale Pichlík netrefil prázdnou branku. Poločas jsme tedy prohráli 0:1, ale byl to opatrný fotbal, ve kterém se i domácí nikam moc netlačili. Úroveň zápasu byla na krajský přebor velice kvalitní.

A co druhý poločas?

V něm jsme nejprve inkasovali nešťastný druhý gól, když se míč třikrát odrazil v našem vápně, poté mířil vedle branky, ale jak rotoval, tak se stočil do branky. Vzápětí jsme otevřeli hru a vytvořili jsme si dobré šance. Pak byl náš hráč faulován v šestnáctce soupeře, ale rozhodčí to posoudil jako vypíchnutí míče. Kdybychom z penalty snížili, možná bychom ještě s výsledkem něco udělali.

Hru jsme ještě více otevřeli a hned jsme dostali z průniku třetí branku. Pak už jsme další průběh zápasu morálně nezvládli. Prohráli jsme 1:5. Hodnotím pouze úvodních sedmdesát minut, protože zbývajících dvacet minut jsem už ani já nebyl morálně na hřišti.

Které zápasy jarní sezony považujete za nejvydařenější?

Když jsme sezonu hodnotili společně s hráči, shodli jsme se, že nejlepší zápas naše mužstvo odehrálo v Jankově, kde zvítězilo 4:0. Neříkám, že jsme byli v tomto utkání o ty čtyři góly lepší, ale byli jsme v něm hodně efektivní. Hráli jsme dobře a musím říci, že se nám tento zápas hodně vyvedl.

Kdyby v domácím zápase s rezervou Písku padlo na každé straně po třech brankách, tak by se nemohl nikdo divit. Mnozí diváci říkali, že tento zápas měl divizní parametry, ale chyběly v něm góly. Poslední utkání v Sezimově Ústí splňovalo moje očekávání sedmdesát minut, pak už se hrálo v režii domácích.

Přesto je druhá příčka velmi pěkným umístěním. Jak jej v Čížové hodnotíte?

Do sezony jsme loni v létě vstupovali s tím, že se chceme v přeboru zachránit. Jenomže po podzimu jsme nečekaně skončili třetí. A tak jsme do jarní sezony vstupovali s tím, že chceme zůstat mezi týmy v popředí tabulky a nadále hrát fotbal pro vlastní potěšení i pro oko diváka. Spadly z nás obavy o záchranu, nehráli jsme ve stresu, ale naopak v klidu.

Chtěli jsme vyhrávat a těšit se z toho. Jedno jarní kolo jsme dokonce byli v tabulce první, a to byl náš sen, alespoň krátce být úplně nahoře. A pak jsme hráli opět uvolněně a výsledky se dostavily.

Dneska nás mohou mrzet nevydařené domácí zápasy, ve kterých jsme jenom remizovali, a to se Čkyní a s Chýnovem. V obou těchto utkáních jsme byli lepším týmem, ale nedokázali jsme v nich skórovat. Kdybychom vyhráli, měli jsme ještě více bodů, ale i tak uplynulou sezonu hodnotíme velice dobře.

Kde vidíte příčiny toho, že jste se zmiňovanými soupeři doma bodově ztráceli?

Mužstvo Čkyně nám nesedí jako soupeř, hraje tvrdě, agresivně. K nám přijelo vyloženě s defenzivní taktikou. Pro každý tým je velice těké hrát proti zatažné obraně soupeře. Stejné to bylo i s Chýnovem, který byl o něco lepší než Čkyně. Vytvořili jsme si nějaké šance, ale my jich potřebujeme strašně moc, abychom skórovali. Dokonce jsme neproměnili penaltu.

Střelecká produktivita našich hráčů je velice nízká. To je vidět i na našem skóre 40:27, kde máme méně vstřelených gólů než jiné týmy v popředí tabulky. Určitě jich mohlo být více.

Čekali jste, že získátetolik bodů?

Byl to nejlepší výsledek Sokola Čížová v krajském přeboru co do počtu získaných bodů. A na jaře jsme dokonce doma neinkasovali jediný gól. Trochu nás trápila produktivita dopředu, ale v defenzivě jsme byli dobří. Mnozí se na náš tým dívali skrze prsty s tím, že v něm hrají přestárlí fotbalisté. Tak jsme jim dokázali, že když se to skloubí s mládím, je zkušenost velice důležitá.

Atmosféra v mužstvu byla výborná, protože se vyhrávalo. Samozřejmě, že se našla i negativa, ale o těch nechci hovořit, protože klady jednoznačně převládaly. Byla to pro nás výjimečná sezona.

Když jste hovořil o starších hráčích, chyběl mužstvu na jaře zkušený Jiří Kunt, který odešel na hostování do Blatné?

Jirka Kunt je velice zkušený hráč, stále pohyblivý, dokáže udržet balon, ale měl problémy se zraněným kolenem. Když z mužstva odešel, dostal příležitost Tomáš Hora, který se zápas od zápasu neustále lepšil. Když starší hráč uvolní své místo v týmu mladšímu, tak je to v některých případech i dobře.

Byl konečný výsledek dílem celého mužstva nebo byste chtěl některé hráče vyzdvihnout?

Nerad vyzdvihuji jednotlivce. Naše druhé místo v přeboru je dílem celého mužstva, ve kterém je několik hráčských osobností v čele s gólmanem Romanem Jelínkem. To je pan brankář. Já jsem s ním v Čížové kdysi hrával, a když jsem viděl, že ho mám za svými zády, byl jsem mnohem klidnější. Marijan Miklavčič byl kapitánem mužstva, jeho hlas v kabině i na hřišti měl svoji váhu.

Říká se, že by měl s hráčskou kariérou skončit Marijan Miklavčič. Co je na tom pravdy?

Ono se toho napovídá! Starší hráči končí v podstatě každou sezonu, a pak se znovu objeví na hřišti. Marijan svůj konec oznamoval dlouho dopředu, neboť měl nějaké zdravotní problémy a také se chtěl více věnovat rodině. Tak jsme to vzali jako hotovou věc. Ale na dokopné na závěr sezony se rozhodoval, zda nám to řekne definitivně. Uvidíme.

Skončit chtějí i někteří další starší hráči, ale třeba si to přes léto ještě rozmyslí. Jsou to hráči, kteří mají fotbal hrozně rádi, za dva měsíce najednou zjistí, že jim fotbal moc chybí a vrátí se zpátky.

Můžete říci, kteří noví hráči do mužstva přijdou?

Příchody několika nových hráčů jsou v jednání, ale zatím není nic jistého. Já vám dneska mohu říci deset jmen hráčů, a pak se v týmu neobjeví ani jeden z nich. Na to je ještě moc brzy.

Jak vnímáte fakt, že po druhém místě v uplynulé sezoně vás budou brát soupeři v příštím mistrovském ročníku jako velkého favorita?

Já myslím, že se s tím vyrovnáme velice dobře. Jsem velmi rád, že si Čížová udělala v kraji zvučné jméno, že v přeboru něco znamená. Víte ale jak to ve fotbale chodí. V nové sezoně může být všechno docela jinak. Nemusí se nám vydařit vstup do soutěže, začneme se trápit, opustí nás štěstí a potáhne se to s námi třeba celý podzim.

Faktorů, které mají vliv na výsledek, je hodně. Já ale nejsem přesvědčený o tom, že by z nás měli soupeři obavy, naopak, všichni se budou chtít na nás vytáhnout. A o to bude naše situace v soutěži složitější. Já se toho však nebojím.

Kdy zahájíte přípravu na novou sezonu?

Přípravu na novou sezonu zahájíme v pátek devátého července úvodním seznamovacím tréninkem. Naostro začneme v úterý třináctého července. Máme domluveny čtyři přátelské zápasy, absolvujeme turnaj ve Veselí nad Lužnicí. Všechna utkání nám poslouží k oživení některých záležitostí včetně fyzické kondice a herní činnosti.

S čím půjdete do nové sezony krajského přeboru?

Určitě se chceme vyhnout bojům o záchranu, a stejně jako v minulé sezoně, hrát fotbal pro zábavu.

Není to z vaší strany alibismus, když po letošním druhém místě hovoříte o záchraně v soutěži?

Určitě ne. Už jsem o tom hovořil. Záleží na vstupu do soutěže. Pokud se nám vydaří, hráči se psychicky uklidní, začnou sbírat body, a to je vždy velice důležité. V opačném případě se začnou trápit a znervózní, což je špatné. Budeme hrát zápasy tak, jak přijdou a chceme si je všichni užít. Nemyslíme na postup, toužíme odehrát utkání co nejlépe, a to tak, aby byli naši příznivci s našimi výkony maximálně spokojeni.

A kdybychom mohli soutěž vyhrát, tak se tomu nebudeme bránit. Prototo se přece fotbal hraje. To už jsem řekl i po skončení loňského podzimu a říkám to i nyní. Ale o tom je předčasné hovořit, vždyť nový ročník přeboru ještě ani nezačal. Doufám, že nám diváci zachovají přízeň a i nadále budou chodit na naše zápasy v co největším počtu. Věřím, že je nezklameme.