Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když svým penaltovým „dloubákem" ve finále turnaje překonal německého brankáře, mohl se pak s ostatními hráči radovat ze zisku zlatých medailí a titulu mistra starého kontinentu.

Hned na úvod vám položím nepříjemnou otázku: Co říkáte sestupu týmu Bohemians 1905 do druhé ligy?

Pro nás je to samozřejmě velice nepříjemná situace, se kterou jsme se v průběhu jarní sezony začali pomalu smiřovat. Nejen pro nás, ale i pro naše početné fanoušky,  je sestup obrovským zklamáním.

Pravdou ale je, že jsme si ho zavinili sami, protože nebodovat v tolika zápasech,  je hrozná bilance. Neuspěli jsme ani doma v utkáních proti týmům z konce tabulky, jako s Ostravou či se Žižkovem. Prohrát s nimi, to byl poslední hřebíček do rakve. Jak říkám, za sestup si můžeme sami.

Proč byl tak velký rozdíl ve výkonnosti mužstva Bohemians 1905 na podzim a na jaře?

Těžko říct, pravdou ale je, že v zimě nedošlo k velkým změnám v hráčském kádru.  Já bych řekl, že z týmu zmizel bojovný duch, který ho provázel vloni na podzim. To hráči bojovali jeden za druhého, v týmu byla dobrá parta a vládla tam dobrá pohoda.  To se na jaře změnilo.

Mužstvo již nežilo tak, jak by mělo. A k tomu všemu se dostavily špatné výsledky. A když se týmu přestalo dařit, dolehla na něj krize a bylo jasné, že bude hrát o sestup. Psychika hráčů šla rychle dolů.

Bude mužstvo Bohemians 1905 usilovat v příští sezoně o návrat do nejvyšší soutěže?

Určitě ano. Alespoň já v to pevně věřím. Rozdíl mezi první a druhou ligou je velký. Věřím v podporu našich partnerů, fanoušků a v ochotu hráčů poprat se o první ligu. Navíc budeme hrát opět tam, kam patříme, a to v Ďolíčku.

Ale já bych k tomu řekl ještě několik věcí, které nás ruší v naší práci. A to jsou podmínky, za kterých Bohemka funguje. Nemáme vlastní stadion a vlastně ani nevíme, co s ním bude. V těchto dnech se situace kolem něho řeší a já doufám, že tam budeme druholigové zápasy opravdu hrát.

Člověk nemá domovský stadion, a to je špatné. Druhá věc je ta, že už sedm let se táhne právní spor ohledně názvu klubu. Tato otázka se neustále řeší a nevede to k žádnému konci. Nemáme klid pro svou práci, protože nemůžeme sehnat partnery pro činnost klubu.

A když už by nám partneři chtěli nějaké podmínky vytvořit, tak říkají: „Už si vyřiďte problémy s ostatními Bohemkami."  To je opravdu složitá záležitost.

Co si budeme povídat, ekonomická situace ve sportu není dobrá, kluby musí bojovat o každou korunu, aby přežily. A nám problémy ohledně názvu klubu všechno komplikují a ruší nás od toho, abychom se plně soustředili na fotbal.

Co jste říkal výkonu brankáře Petra Čecha v penaltovén rozstřelu ve finále Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a Chelsea?

Přiznám se, že mě Petr při penaltách dost překvapil.  Myslím si, že na sobě hodně zapracoval a musím ho pochválit. Jeho projev na hřišti byl jiný než v minulosti. Je vidět, že se neustále zlepšuje. 

Určitě si vede nějakou evidenci střelců soupeřova mužstva, sleduje je, prostě má je přečtené. A to bylo v tomto zápase vidět. Prakticky na všechny penalty hráčů Bayernu zvolil správný směr a byl na ně dobře připravený.

Viděl jste někde v poslední době při fotbalovém zápase, že by nějaký hráč zahrával váš penaltový „dloubák"?

V poslední době jsem to neviděl, ale jinak musím říci, že  v minulosti jsem tuto penaltu viděl mockrát. Když na fotbale sleduji zahrávání pokutového kopu, nekoukám se na střelce, ale jak se chová brankář.

Já bych řekl, že když střelec penaltu dobře provede, měl by z devadesáti osmi procent vstřelit gól. Jsem rád, že moje myšlenka  neumřela a že tu moji penaltu „oprášili" i jiní lidé. Prostě, že ten můj takzvaný „dloubák" stále žije.

Před několika dny jste v televizním studiu vzpomínal s Karolem Dobiašem na fotbalové mistrovství Evropy z roku 1976. Jak se vám při sledování archivních snímků vzpomínalo na zlatý úspěch československé kopané?

Abych se přiznal, já jsem toho moc neviděl. Nejsem typem člověka, který se na sebe v televizi rád dívá. Když nějaký takový vzpomínkový fotbal běží v televizi, tak to moc nesleduji.

Ale jinak jsme si s Karolem Dobiašem a moderátorem Pavlem Čapkem rádi zavzpomínali na zlatý úspěch z Bělehradu. Strašně to utíká, vždyť už je to šestatřicet let.

No jo, čas člověk nezastaví. Ale raději bych zmínil reakci některých lidí, kteří se k tomuto evropskému šampionátu vyjadřují. Shodují se v tom, že to až tak špatný fotbal v našem podání nebyl, že jsme i běhali a hra měla myšlenku. A to hovoří za vše.

Již za několik dní začne EURO 2012. Co od tohoto šampionátu očekáváte?

Podle mého názoru moc pohledný fotbal asi neuvidíme. Mám z toho docela obavy. Viděl jsem několik přípravných zápasů některých mužstev, která se sice snažila hrát, ale moc brankových příležitostí si nevytvořila. Z tohoto hlediska si myslím, že bude v zápasech padat málo gólů. A to není pro diváky nic atraktivního.

Český národní tým se postupně střetne s Ruskem, Řeckem a s domácím Polskem. Co byste řekl k jednotlivým soupeřům?

Rusové jsou hodně nevyzpytatelní, navíc v generálce na Euro porazili výbornou Itálii, takže jsou hodně sebevědomí. Mají velice kvalitní ligu, ve které na druhou stranu hraje spousta cizinců. Takže, když pak Rusové poskládají svůj národní tým, hrají docela jiný fotbal.

Přesto mají silný celek, mají z čeho vybírat a jsou schopni dát dohromady velice dobré mužstvo. Ale je to slovanská povaha, hodně bude záležet na tom, jestli potáhnou za jeden provaz a budou na hřišti pracovat tak, jak mají. V minulosti to byl u nich docela  problém. Uvidíme, je to náš první soupeř, snad se nám podaří s ním uhrát dobrý výsledek.

A co Řekové?

O těch toho moc nevíme. Řekové jsou nepříjemní v tom, že mají velice dobře organizovanou obranu, těžko se jim střílí góly. Říká se, že hrají neatraktivní fotbal, no nevím. Myslím si, že bude všeobecně na šampionátu padat méně branek.

A náš poslední soupeř ve skupině, domácí Polsko?

K Polákům se nemohu moc vyjadřovat, protože jsem je neviděl hrát. Osu polského týmu tvoří hráči z německého Dortmundu v čele s výborným Lewandowským, ale něco jiného je hrát za bundesligový klub a něco jiného kopat za národní mužstvo. To je trochu rozdíl.

Možná na ně dolehne i velký tlak, neboť hrají doma a polská veřejnost od nich čeká co nejlepší výsledek. Třeba tohle všechno nezvládnou a psychicky i herně se položí. Uvidíme…

Jaký je váš názor na konečnou nominaci hráčů českého týmu?

Myslím si, že nemáme moc na výběr. Já bych řekl, že v týmu je to nejlepší, co máme k dispozici. Jediná polemika byla kolem nominace Jirky Štajnera,  který nakonec na Euro nejel. Jiný oříšek tam není.

Já osobně si myslím, že Štajner měl na Euro odjet. Za to, co předvedl v tomto ligovém ročníku, by si to zasloužil. Já vím, že se na takové turnaje nejezdí za zásluhy, ale Jirka mohl být platným hráčem našeho týmu.

Postoupí náš tým ze skupiny?

Postup ze skupiny je moje velké přání a budu klukům držet palce, aby se to podařilo. Postup ze skupiny je vždycky ten nejtěžší krok.
Všechna mužstva, která postoupí, si hodně oddechnou, protože budou mít za sebou to nejhorší.

Další zápasy po skupinách už mohou přinést spoustu překvapivých výsledků. Já věřím, že  se nám postup ze skupiny podaří a půjdeme dál.

Tipnete si pořadí týmů na prvních třech místech po skončení šampionátu?

To je hodně těžké, podle mého názoru se nedočkáme žádného překvapení. Myslím si, že zvítězí Španělé,  druzí by mohli být Němci a třetí Italové. Uvidíme, třeba ale bude všechno jinak.

Který hráč českého týmu se může stát na Euru novou hvězdou?

To je složité. Musíte počítat s tím, že většina hráčů našeho týmu je už v Evropě hodně známá. Spousta z nich hraje v kvalitních zahraničních soutěžích, navíc Plzeň zase hrála Ligu mistrů, takže se o jejích hráčích také dobře ví.

Ale může se stát, že některý z kluků na sebe hodně upozorní a otevře si vrátka do velkého fotbalu. Takový šampionát je hodně sledovaný a kdokoliv z našich hráčů pak může dostat velice zajímavou nabídku.

Pojedete se podívat na nějaký zápas našeho týmu?

Pojedu se podívat na utkání našeho týmu s Řeckem, jinak budu zápasy Eura sledovat doma v televizi.

Co byste popřál našim hráčům do nadcházejícího šampionátu?

Klukům přeji, aby uspěli co nejvíce, ale hlavně, aby se domů vrátili s tím, že naši fanoušci budou moci říci: „Nechali na hřišti všechno, nic neodflákli." A ať už dopadneme, jak dopadneme, hlavně,  aby se domů vrátili se vztyčenou hlavou.