Co se to tehdy v horkém červnu léta Páně 1967 vlastně v jihočeské metropoli událo?

Hrálo se poslední kolo fotbalové divize, která tehdy byla pro fotbal v Č. Budějovicích nejvyšší soutěží.

Dynamo dva roky předtím sestoupilo ze II. ligy a tvořilo nový tým, který se měl pokusit druhou ligu vybojovat pro jižní Čechy zpátky (kraj zastoupení ve II. lize sice měl, jenže jen díky táborské Dukle, která jako vojenský tým byla brána za jihočeský klub tak zpola).
O postup se Dynamo rvalo se Slavií Karlovy Vary a do posledního kola oba rivalové šli se stejným počtem bodů: K. Vary měly skóre 49:18, Dynamo 45:18.

K. Vary hrály doma s budějovickou Iglou, zatímco Dynamo čekalo městské derby na hřišti Lokomotivy v Suchém Vrbném. „Důležitou roli hrálo skóre a K. Vary vyhrály 5:1, Dynamo 10:0, což vzbudilo velký rozruch a disciplinárka měla napilno," napsal ve své knize „Fotbal v chapadlech korupce" před třemi lety známý pražský novinář Karel Felt, jenž ve zmíněné knize k tomu dále uvedl, že kolem výsledku a zákulisí byl celostátní poprask. „Před disciplinárkou stanulo jednačtyřicet lidí. Byť výše úplatků nebyla prokázána, padaly tvrdé tresty," konstatoval Felt.

Tresty to skutečně tvrdé byly, o tom ale později, teď zpátky k onomu památnému derby v S. Vrbném, které autor těchto řádek měl to štěstí (či spíše tu smůlu,,,) nejen vidět na vlastní oči, ale dokonce z něj před těmi padesáti lety psát i referát do Jihočeské pravdy, předchůdkyně dnešního Deníku.

Hřiště v S. Vrbném tenkrát ještě bylo škvárové a za panujícího horka z proschlé škváry se při každém fouknutí větru zvedala mračna prachu, takže rozhodčí svolil, aby se hřiště před zápasem zavlažilo. Byl povolán kropicí vůz a zápas začal zhruba se čtvrthodinovým zpožděním. Což se náramně hodilo, protože sice nebyly mobily, nicméně ve Varech byl budějovický zvěd s vysílačkou a ten do Budějovic posílal informace o aktuálním výsledku tamního zápasu. To bylo důležité, protože kdyby Dynamo i Vary měly stejně bodů, rozhodovalo by o postupu skóre.

Když Vary v závěru zápasu zvýšily z 1:0 až na 5:0, Dynamo potřebovalo vyhrát právě oněch 10:0. Takže také v S. Vrbném ke konci favorit střílel gól za gólem.

Až na těch 10:0.

Na první pohled to přitom na domluvený výsledek nevypadalo. Černobílí měli od začátku zápas ve své moci, hráči Lokomotivy převážně bránili a za velkého tepla jim mohly docházet síly. „Že by nám to Lokotka pustila, mě tehdy vůbec nenapadlo. Ale normálně bychom tolik gólů asi nedali," připustil tehdy dvacetiletý fotbalista Dynama Josef Frydrych, jenž se k „budějovickému případu" vracel pro Deník v loňském roce, kdy slavil svou sedmdesátku.

Po zápase se hráči Dynama dozvěděli, že díky vysoké výhře si zajistili postup do II. ligy. „Radost byla veliká, po utkání jsme z Vrbného šli pěšky na náměstí a tam jsme naskákali do kašny," uvedl Frydrych. „Pro mě to v Dynamu bylo poslední utkání, druhý den jsem rukoval na vojnu. Až tam jsem se dozvěděl, jak to s tím naším postupem dopadlo…"

A dopadlo to špatně.

STK výsledek z Vrbného zrušila, oba týmy prohrály kontumačně 0:3, Lokomotiva bylo potrestána sestupem do krajského přeboru a Dynamo dokonce až do I. A třídy. Přitom nebylo prokázáno, že by Dynamo výhru koupilo. „Že k ovlivnění zápasu došlo za úplatu nebylo prokázáno, komise ale došla k závěru, že se tak stalo při᠆nejmenším ze sympatií a nezdravého lokálního patriotismu," znělo usnesení DK.

A lokální patriotismus se v dobách reálného socialistu přísně trestal…

Co na to Ota Horčička?

Barvy Dynama v historickém derby v S. Vrbném před těmi padesáti roky hájil i nyní 71letý Ota Horčička, jenž se na jaře vrátil z vojny a jako jeden z hráčů z úspěšného „Kubešova dorostu" odehrál za Dynamo skoro celou jarní část sezony.

„O postup to byla veliká bitva, jednou byly na čele Vary, jednou my," vzpomínal. „Pár kol před koncem se zdálo být vše jasné, Vary vedly o dva body a měly nás doma. Chystaly se tam velké oslavy, přijela i svazová generalita z Prahy, jenže my tam vyhráli 2:0," líčí Horčička, jenž v tom zápase dal první gól vítězů.

I díky tomu oba týmy měly v posledním kole stejný počet bodů. „My měli horší skóre, a tak jsme věděli, že Lokotce musíme dát hodně gólů. A zda to bylo koupené? Já byl tehdy mladíček, ale kluci o tom mluvili," přitakává Horčička, dle něhož i nějaké peníze skutečně ve hře byly. „Pokud vím, tak klíčoví hráči Lokotky něco dostali," říká a hned však dodává, že ani v K. Varech vše čisté asi nebylo. „Domácí dali čtyři góly až na konci a prý až podezřele snadno…"

Pád až do I. A dodnes těžko nese. „My sice každý rok postupovali, z I. A třídy až do III. ligy, o nejlepší fotbalové roky jsme ale přišli," dodnes lituje Ota Horčička.

Co ví Novák a ostatní? ptaly se noviny

České Budějovice – Byť přímo do „Českobudějovického případu" zapleteni nebyli, důležitou roli v něm fotbalisté českobudějovické Igly hráli (ti později narození Iglu znají jako Akru, která ale už také ani v okresních soutěžích nefiguruje a její barvy v této době hájí už jen staří páni v Precislize 35.

Igla ve stejném čase, v jakém se hrálo derby ve Vrbném, bojovala v Karlových Varech, které potřebovaly Iglu nejen porazit, kvůli brankovým dostihům jí také ale nastřílet i co nejvíc gólů.

Na tohle téma Deník hovořil s tehdejším kapitánem Igly Ladislavem Novákem.

Jak to tenkrát bylo? Oslovil vás před cestou do Varů někdo z Dynama?
Samozřejmě, že jsme věděli velice dobře, oč v posledním kole jde. Že Dynamo musí doma vyhrát a my měli uhrát co nejlepší výsledek a v tomto směru jsme funkcionáři Dynama byli i kontaktováni.

I motivováni?
Myslím, že už je to promlčené, tak to řeknu, jak to bylo: každý hráč měl dostat pětistovku. Přitom jsme neměli nikomu žádný zápas pouštět, nýbrž jen bojovat ze všech sil o co nejlepší výsledek. Jak by tomu dle mého soudu ostatně mělo být v každém zápase…

A bojovali jste ze všech sil?
Řekl bych, že ano. Až do nějaké pětasedmdesáté minuty jsme prohrávali jen 0:1 a navíc jsme hráli i docela vyrovnanou partii. Jenže pak jsme během deseti minut dostali čtyři góly a rázem to bylo 5:0.

Neměli jste po zápase na někoho z týmu podezření, že to domácím trošku ulehčil?
Nějaké hlasy byly, že náš stoper v tom jel, protože přes něj všechny ty góly šly. Těžko říct, je to už dlouho.

V samém závěru jste právě vy dal gól, který měl svou důležitost. Je to tak?
Důležitost ten můj gól měl velikou, protože tenkrát o postupu při bodové rovnosti nerozhodovaly vzájemné zápasy, ani rozdíl branek, ale jejich podíl. Za stavu 5:0 pro Vary by Dynamo muselo vyhrát 10:0, za stavu 5:1 ale už jen 7:0, což by nebyl tak křiklavý výsledek jako těch 10:0.

Byl jste i na disciplinárce?
Pozvali si mě, ale já jim řekl jen to, že jsme se snažili uhrát dobrý výsledek, že jsme Dynamu postup přáli. Jedny noviny pak měly titulek „Co ví Novák a ostatní?". Což mě štvalo, já nevím, co chtěli slyšet…