Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Č. Budějovicích byl navštívit i své bývalé spoluhráče a při té příležitosti poskytl Deníku jižní Čechy exkluzivní rozhovor.

Zatímco loni v tuto dobu jste si své působení v Norsku velice pochvaloval, protože jste v lize skončili čtvrtí, probojovali jste se do Evropské ligy a vy sám jste se v norské lize stal králem střelců, letos Tromsø z ligy sestoupilo. Co se to přihodilo?

Já už loni říkal, že druhý rok často bývá těžší než ten první. Jak se ukázalo, bohužel jsem se nespletl… Skončil trenér, odešli nám dva důležití hráči, další dva skončili a ti, co přišli na jejich místa, je nahradit nedokázali. Za trenéra, co odešel, nastoupil jeho bývalý asistent a jak se ukázalo, šťastná volba to nebyla. Když byl asistentem, byl u hráčů oblíben, protože byl kamarádský a byl pro každou srandu, jenže tím neměl takový respekt, jaký musí hlavní trenér mít.

Jen v tom ale jistě hlavní příčina sestupu nebyla?

To samozřejmě ne, hlavní roli jsme hráli my, hráči. I já. Já minulý rok měl deset šancí a dal jsem čtrnáct gólů, zatímco letos jsem měl třicet šancí, ale gólů jsem dal jen osm. To mě mrzelo, já nedával góly a obrana je pouštěla.

V sezoně osm ligových gólů, to zase není až tak málo…

Asi ne, v našem mužstvu jsem těch gólů dal nejvíc. Což ostatně už je asi pátý rok po sobě, co jsem v týmu byl nejlepší střelec. Samozřejmě, že hezčí to bylo minulý rok, kdy jsem se stal nejlepším střelcem celé norské ligy.

Ale to bylo loni, teď jste spadli. Bylo v klubu velké zklamání?

Pochopitelně, že všechny nás to moc mrzelo. V Norsku to ale není jako u nás, že by se hned vyhazovali trenéři.

To jste říkal už loni, že Norové jsou pořád pozitivní, i když se prohraje. Něco že si řeknou, ale za půl hodiny už se baví o něčem úplně jiném. To tudíž platí dál?

My ještě do posledního kola pořád měli šanci se udržet, takže atmosféra v kabině pořád byla pozitivní. I lidi kolem nás motivovali a říkali, nemyslete na to. Nevyšlo to, takový je fotbal, to je život. Taky fanoušci byli zklamaní, jako my všichni. I na posledním zápase v Bergenu, kde se rozhodlo o našem sestupu, jich byly tak dvě stovky a po zápase na nás před stadionem čekali a skandovali Tromsø, Tromsø. Takže zklamání bylo, pak už ale zase všichni hned začali řešit, co bude dál, jak se zase rychle vrátit.

A co tedy bude v Tromsø dál?

Někteří mladí hráči chtějí odejít, čemuž se člověk nemůže divit. Našim nejlepším hráčům se ozvaly nějaké kluby, zda by neměli chuť změnit dres. Vedení ale chce co nejvíc hráčů udržet, aby se dalo hrát o postup. Druhá liga v Norsku není tak kvalitní, dost klubů tam má umělé trávníky.

Takže ani vy osobně se na druhou ligu nijak moc netěšíte? Ale pokud se nemýlím, v Tromsø už jste napevno, vaše hostování se změnilo v přestup. Je to tak?

Jasně, jsem kmenovým hráčem. Smlouvu jsem podepsal na tři a půl roku, takže mně ještě běží na dva roky smlouva. Já ale taky nikde neřekl, že chci z Tromsø utíkat. A rozhodně z Norska nikam nechci. Už mockrát jsem prohlásil, že v Norsku jsem začal nový život, nemám proč bych z Norska utíkal. Navíc za to, že se spadlo, i já cítím svůj díl zodpovědnosti, takže bych chtěl zůstat a klubu pomoct dostat se zpátky. Vše má ale své pro a proti, druhá liga není takovou motivací a mně už je pětadvacet, nemůžu ve fotbale ty roky zase až tak vyhazovat. Že bych ale za každou cenu chtěl někam utíkat, to zase ne.

A měl jste odněkud nějaké nabídky? Ozval se vám někdo?

Něco se řešilo, různí agenti mi psali a dost klubů mělo zájem, jenže jak mi řekl manažer, hodně si jich myslelo, že když se spadlo, že já půjdu zadarmo. Já ale mám smlouvu a Tromsø mě nekoupilo za malé peníze, naopak, podle mě to pro Budějovice byly hodně dobré peníze. Takže já zadarmo nejsem, ani Tromsø na tom nechce prodělat a většina klubů z jednání tudíž odešla. Navíc jsem za Tromsø hrál v létě Evropskou ligu, takže nemůžu jít do žádného klubu, který má na jaře hrát evropské poháry. Není to tudíž tak jednoduché, jak jsem ale já řekl manažerovi, když se o tom jenom mluví, tak že mi nemusí ani volat. Aby volal, jen kdyby bylo něco konkrétního.

Takže jedna konkrétní otázka – zájem by o vás prý měla i pražská Slavia. Anebo je to jen čistá spekulace?

Volal mi trenér Koubek, kterého znám ještě z Čáslavi, když jsem tam byl na hostování. Rovnou jsem mu řekl, že pokud se dohodnou kluby, že se o o tom můžeme bavit. Už jsem se ale zmínil o tom, jak jsem rád, že jsem z Čech odešel, protože ve světě je ta mentalita úplně jiná než tady. Navíc si nejsem jistý, zda by mě Slavia dokázala koupit. Volali jsme si a v klidu se o tom pobavili, ale nic víc.

Zpátky tedy k vašemu sestupu z norské ligy, která se na rozdíl od většiny Evropy hraje systémem jaro – podzim. Ještě v létě, kdy jste byli v půlce sezony, jste s Tromsø hráli Evropskou ligu. Na sestup to tudíž v té době asi nevypadalo?

Jenže my se do Evropy dostali tak trošku náhodou, díky losu soutěže fair play. Docela se nám ale dařilo, vyřadili jsme Inter Baku, přešli jsme přes lucemburskýcelek Differdange. V přímém boji o postup do základní skupiny jsme si zahráli s Besiktas Istanbul, a to byly krásné zápasy. Doma jsme vyhráli 2:1, a byť v odvetě jsme prohráli 0:2, lepší zápas jsem ještě nezažil. Ti diváci tam byli fakt neuvěřitelní, byl to fantastický zážitek. Navíc my nakonec stejně do základní skupiny postoupili, protože Besiktas byl právě kvůli nějakým věcem kolem fanoušků vyřazen. A hrát Evrospkou ligu, to je fantazie, úplně jiný svět! Zahráli jsme si třeba i proti Tottenhamu, prostě nádhera.

A co vy? Dal jste v Evropské lize i nějaký gól?

Proti Baku jsem vstřelil doma jeden z našich dvou gólů, s těmi Lucemburčany jsem dal taky doma vítězný gól na 1:0 a v odvetě u nich, kde jsme padli taky 0:1, jsem v penaltovém rozstřelu jednou trefou přispěl k naší výhře 4:3 na penalty.

Potkal jste se v zápasech proti Besiktasu s Tomášem Sivokem, jenž stejně jako vy do velkého fotbalu vstoupil v Budějovicích?

Když jsme hráli doma, po zápase jsem se s ním bavil, vyměnili jsme si i dresy, a on byl bezvadný. Byť u nás prohráli, byl v pohodě, klobouk dolů.

Když jste si před šesti lety za trenéra Cipra v dresu Dynama v Teplicích odbyl ligovou premiéru, říkal jste, že se vám splnil klukovský sen. Tím, že jste si zahrál Evropskou ligu, dokonce druhý rok po sobě, jste si možná splnil i další sen. Je to tak?

Samozřejmě. Norská a česká liga, to až takový rozdíl není, ale Evropská liga, to je úplně o něčem jiném. Tam se s míčem moc mazlit nemůžete, všechno je v obrovském tempu. I prostředí a lidi kolem, to všechno vás vyhecuje.

Když jsme spolu hovořili před rokem, mluvil jste o Norsku v superlativech. „Akorát ta jejich řeč je děsná, norsky se učit rozhodně nebudu," prohlásil jste tehdy. Nic na tom se nezměnilo?

Naučil jsem se nějaká další špatná norská slovíčka a já zase kluky v kabině naučil nějaká špatná česká slova, ta ale na otištění nejsou. Naštěstí anglicky už se nějak domluvím, takže v tom žádný problém není. Pravda, když jsem byl v Anglii s jedním spoluhráčem, co je u nás na hostování, tam jsem se svou angličtinou si moc neštrejchl. Jak Angláni mluví, to je děs, ale v Tromsø mi to stačí. Tam na mě mluví pomalu, to oni ví, že musí mluvit pomalu a jednoduše, pak je to oukej. Oni jsou super a mají trpělivost. Když něčemu nerozumím, tak mi to vysvětlí.

Dost bylo Norska, pojďme domů. Jak jste sledoval marný boj Dynama o záchranu? Loni v tuto dobu jste tvdil, že to „kluci trošku napínavé, ale já vím, že ligu stejně zachrání…" Jenže nezachránili.

Bylo to pro mě překvapení, já jim opravdu věřil, že ligu udrží. Ale platí totéž, co jsem říkal o našem sestupu – takový je fotbal, stane se to. Je to velká škoda, ve druhé lize ale jsou pátí a pět bodů na postup, to není tak špatné. Nevím ale, co se tady děje. Když o tom s někým mluvím, každý to vidí jinak.Třeba o tom, proč vyhodili trenéra, ale taky o jiných věcech. Do toho já nevidím, klukům ale přeji, aby se hned na jaře zase do ligy dostali zpátky.

S bývalými spoluhráči z Dynama jste pořád v kontaktu?

Na tu dálku ta komunikace není tak častá, ale s Lengym či Michalem Rakovanem si voláme, taky na Dynamu za panem Procházkou jsem byl.

V Norsku se vám líbí, ale domů na Vánoce jste se jistě už těšil?

Samozřejmě. Když nám skončila liga, měli jsme ještě dva zápasy v Evropské lize, takže jsme ještě po sezoně měli čtrnáct dní vždy dva dny trénink a dva dny volno. Pak zápas a zase dalších čtrnáct dní, takže už to bylo fakt hodně dlouhé a já se domů už hrozně moc těšil. A užívám si to, jak doma s rodinou, tak v Budějovicích, kam jsem na dva dny přijel. Ale od pondělí už zase je příprava, máme individuální plán.

Nemrzelo vás, že Vánoce letos nebyly na sněhu?

Asi to není ono, nicméně mně sníh nechybí, v Norsku ho máme dost. Aspoň na Vánoce tady ale trošku bílo být mohlo, to je pravda. Hlavní ale bylo, že jsem mohl být doma s rodinou.

Je tady konec roku, co byste komu přál do roku příštího?

Aby celá rodina byla zdravá. Vždy přeji jen zdraví, to je hlavní. Život máme jen jeden, tak si ho musíme vážit.