Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Velezkušený fotbalový trenér i celé řady prvoligových mužstev (mj. Dynamo ČB, Slavia Praha, Drnovice, Jablonec) skončil údajně na vlastní žádost.

Dle oficiální zprávy, vydané vedením FC Písek, jste se rozhodl skončit z vážných rodinných důvodů. Za podobné formulace se ale často skrývá cokoli…
Já nečetl ani zprávu, která údajně vyšla v tisku, a nečetl jsem ani zmíněné prohlášení klubu. Pro mě ale skutečně hlavním důvodem k tomu, že jsem v Písku skončil, byl vážný zdravotní stav matky mojí manželky. Ta se nešťastně zranila na chatě, od poloviny září leží ve Strakonicích v nemocnici v kómatu a my za ní každý den docházíme a dle rad pana primáře strakonické nemocnice se snažíme na ni co nejvíc mluvit. To by jí prý mohlo pomoci.

Takže formulace „z vážných rodinných důvodů" žádnou záminkou nebyla?
Opravdu ne, a protože dojíždět denně do Strakonic z Budějovic by bylo náročné, jsme teď na chatě, kterou máme u Strakonic.

Nic jiného za vaším odchodem z Písku nebylo? Třeba nějaké neshody s některými funkcionáři?
Já byl v Písku tři a půl roku a rozhodně těch téměř čtyř let nelituji. Našel jsem tam ve vedení klubu dva dobré přátele, na druhou stranu mě tam všichni asi taky nemilovali a ti zřejmě velkou radost neměli, když jsem se v létě vracel z Třeboně. Klady nicméně převažují, v každém případě na své působení v Písku budu vzpomínat v dobrém.

Vy jste přicházel do Písku do funkce sportovního ředitele, ale nějakou dobu jste také působil přímo u áčka…
Když Písek z třetí ligy sestupoval a u áčka skončil před začátkem zimní přípravy tehdejší trenér Karel Musil, lidi z vedení klubu mě přemlouvali, abych áčko vzal já, že narychlo někoho sehnat bude potíž. Tak jsem do toho hupsnul a lidi, co mě znají, si dovedou představit, že jsem kluky honil pořádně. Ale vyplatilo se to, my za celé jaro prohráli jen jednou a do třetí ligy jsme nakonec postoupili. Já se vrátil zase na post sportovního ředitele a k týmu jako trenér přišel Ondřej Prášil.

Nicméně z Písku jste odcházel z funkce trenéra druholigového dorostu.
Po reorganizaci republikových soutěží mládeže došlo k tomu, že naše skupina druhé ligy dorostu najednou měla dvacet mužstev a dolů mělo jít až sedm celků. Po podzimu v dorostu skončil trenér, a protože potřebnou licenci jsem měl jenom já, funkci sportovního ředitele vedení klubu zrušilo a ze mě byl zase trenér dorostu. Dolů nakonec šlo šest týmů, my ale skončili devátí, takže jsme se s velkým odstupem od sestupových příček zachránili. Myslím si tudíž, že jsem v Písku až tak špatnou práci snad neodváděl.

Přesto jste v létě své působení v Písku ukončil a zamířil do Třeboně.
To každodenní dojíždění z Budějovic do Písku přece jen už bylo únavné, takže mi nabídka z Třeboně, kam to z Pohůrky mám kousek, přišla docela vhod. A musím připustit, že mě dost mrzí, že jsem v Třeboni nezůstal a vyšel jsem vstříc Písku, kam jsem se ještě v létě vrátil. Aby v klubu mohlo fungovat středisko mládeže, trenér musí mít profilicenci, a tu v Písku poté, co tam skončili Šácha a Stromšík, nikdo neměl, a tak si vzpomněli na mě. Já byl v Třeboni už měsíc a něco jsem tam rozjel, ale řekl jsem, že pokud se kluby dohodnou, tak vyjdu Písku vstříc.

Po podzimní části sezony jste ale v Písku skončil zřejmě už definitivně. A co teď? Chystáte se na odpočinek?
Já už své trenérské působení ve fotbale už o pár let přetahuji, končit se mi ale ještě nechce. Něco za sebou mám, pořád mě ale fotbal ještě nepřestal bavit. Nějaké možnosti mám, na odpočinek se ještě nechystám…

OPĚT TŘEBOŇ?

Dle nepotvrzených zpráv jednou ze zmíněných štací, kam by mohl Jindřich Dejmal zamířit, je údajně znovu Třeboň. Tentokráte však prý u mládeže.